Ukázky dětských prací

Ukázky dětských prací

Školní rok 2017/2018

Živý dárek

Jiří Kašpárek

    V létě se naší kočce Micce narodila koťátka. Šel jsem ke košíku, ve kterém Micka ležela, podívat se, kolik jich je. Nakonec jsem spočítal osm modrých chlupatých dárečků. Koťátka ležela u maminky a byla zachumlaná do jejího hebkého kožíšku. Jedno jsem zvedl a pochoval opatrně v dlani. Bylo maličké a ještě slepé. Nevědělo, co se s ním děje, proto začalo trochu mňoukat. Vrátil jsem ho zpátky Micce do košíku a ono začalo sát mléko. Micka spokojeně předla a všechna koťátka se držela u sebe. Dny rychle ubíhaly a zvířátka rostla jako z vody. Ke konci prázdnin byla celkem samostatná, tak jsme se rozhodli jim najít nový domov. Vzdechl jsem si a potichu řekl: „Všechno je, jak má být.“

 

Byl to jen sen…

Eliška Hotová

Protože už bylo hodně hodin, maminka mě zahnala do postele. Vzhledem k tomu, že jsem byla dost unavená, ani jsem moc neodporovala a hned jsem usnula. Zdálo se mi, že jsem se vydala do O2 ARÉNY v Praze. Najednou zaslechnu: „Jak se jmenuješ, holčičko?“ Otočila jsem se a na ledě viděla 5 hráčů- Jaromíra Jágra, Tomáše Plekance, Jakuba Voráčka, Marka Židlického a Davida Moravce. „To jsou hráči z NHL,“ vykřikla jsem. Nabídli mi, jestli si s nimi nechci jít zahrát. Tato nabídka se neodmítá, takže jsem přikývla. Nejdříve jsme zkoušeli nahrávky, docela mi to šlo. Poté se mě zeptali, jestli jsem už byla v Americe. Odpověděla jsem, že ne. Jeden z nich mi dal návrh, zda bych s nimi letěla do New Yorku, mohla bych se na ně dívat ze střídačky. Vtom mi najednou začal zvonit budík do školy. Musela jsem vstávat. Bohužel jsem okamžitě zjistila, že to všechno byl jen krásný sen…

 

Byl to jen sen…

Tomáš Velas

    Je tichá noc, hvězdy jasně svítí a měsíc pluje po obloze. Stojím u kormidla a pozoruji moře. Vítr se zvedá a vlny se zvětšují. Bojím se, že neudržím kormidlo, které se mi chvěje v rukou. Noční oblohu prosvěcují blesky. Hromy divoce křičí. Spustil se prudký déšť a začala bouře. Loď se kymácí ze strany na stranu a plní se vodou. Nevím, co bude dál. Snažím se udržet kormidlo, ale celý se třesu zimou. Loď se potápí a na palubě se objeví žralok. Zmocnil se mě strach. Křičím: „Nééééé.“ „Tome, vstávej,“ slyším hlas mamky. Všechno byl naštěstí jen sen. Jsem rád, že je ráno.

 

Ve sklepě

Natálie Rysová

      Oběd. Nastala chvíle, kdy babička potřebuje brambory. Musím tam dojít. Nemám to místo ráda, připadá mi jako by se nacházelo na konci světa. Všude byla tma jako v pytli. Mráz a chlad se po mně procházely. Vítr mi pískal do kroku. Odvážně jsem otevřela dveře a ty se za mnou zavřely, jako by mě chtěly spolknout. Začala problikávat žárovka. Mé oči se na ni zaměřily jako dvě můry. Pokračovala jsem dále. Kolem mě byly domečky zdejších pavoučků, v nichž chycené mouchy zpívaly smutné písně. Už znám pocity ježka v kleci. Nabrala jsem košík zmrzlých bramborových míčků a šla zpět. Z prstů se mi vytvářely rampouchy. Ale věděla jsem, že doma na mě čeká teplo a čaj vydechující příjemný kouř. Cestou zpět se mi začaly klepat kolena jako rumba koule a zuby cvakaly. Už jen kousek a čeká mě přívětivá náruč babiččiny kuchyně. Schody byly nekonečné a tma jako by mě stahovala zpátky. Přetahovali jsme se spolu jako děti o hračku. Konečně jsem se vrátila domů a babička byla ráda, že může začít vařit. Po několika minutách bylo hotovo. Za odměnu za můj hrdinský čin jsem dostala mé nejméně oblíbené jídlo- dušenou mrkev. Ach jo…

 

Humorný příběh

Jakub Bučil

   Jednoho krásného letního dne přišli bratránek se sestřenkou (David s Luckou). Chvíli jsme se koupali v našem zahradním bazénu a ve volné chvíli jsme se rozhodli, že půjdeme hrát šipkovanou. Našli jsme si křídy, papír a tužku. Jako první šli Lucka s mým bratrem Martinem. Asi tak za 5 minut mi zavolala Lucka a řekla: „Můžete jít.“ Vyrazili jsme a přehlédli jsme jednu z nejdůležitějších šipek. V tu chvíli jsme se ztratili přímo v kukuřici. Nakonec jsme došli domů druhou stranou a všichni se nám smáli, že se tak velcí kluci můžou ztratit.

 

 

Oheň v krbu

Tereza Štropová

     Jednou odpoledne jsem se rozhodla, že půjdu dát do krmelce mrkev, kaštany a jablka. V půlce cesty mě chytil vítr, který si hrál s mými vlasy. Když jsem se vrátila domů, čekalo mě moc milé překvapení, byl to rozpálený krb. S horkým čajem jsem si sedla do pohodlného křesla a nechala jsem teplo, ať šplhá po mých vlasech. Hrnek stojící na stolku přede mnou mě prosil, abych se z něho napila. Čaj mi dýchal na brýle. Z krbu sálalo jiné teplo, než kdybych si sedla k radiátoru. Plamen, jenž si hrál s mou fantazií, jsem si oblíbila. Měla jsem pocit, že jsem v nebi. Tento pocit byl jedinečný a hodil mě do skvělé nálady. Nikdy na to nezapomenu. Vím, že někdo musí mít krásný telefon, aby byl spokojený, ale mně stačí jen oheň, krb a horký čaj.

 

Kouzelná píšťalka

Mikuláš Zvolenský 

     Pepíček se rozhodl, že si koupí píšťalku. Zeptal se prodavačky: „Máte tady píšťalku?“ Prodavačka odpověděla: „Máme jen jeden kus.“ Pepíček si ji koupil, vyzkoušel a zjistil, že je kouzelná. Pokaždé, když pískal, lidi kolem začali tancovat. Všude, kde se Pepíček objevil s hudebním nástrojem, lidé tančili a tančili. Chlapec hrál víc a víc. Lidé ho prosili, ať už nehraje, protože už neměli sílu tančit. Pepík řekl: „A dost!“ Vzal píšťalku, dal ji do truhlice a odnesl ji na půdu.

 

Královna Zima

Martin Kujal

     Jeli jsme s rodinou na hory, krásně sněžilo. Po příjezdu jsme se šli hned projít. Sluníčko hřálo jako kamna. Ta krása při pohledu na zasněžené hory. Stromy byly zabalené do bílé peřiny, vločky padaly tak rychle, že jsem je nestíhal chytat do ruky. Malé děti stavěly sněhuláky. Jezírko bylo zamrzlé, jako kdyby ho sama královna Zima začarovala. Z krmítek visely dlouhé špičáky- rampouchy. Zapadlo sluníčko a na horách se objevily červené postýlky nesoucí obláčky. Nastala noc a na nebi se objevilo tisíce diamantů. Slyšel jsem, jak vločky pomalu padají na zem. Vítr mě štípal do obličeje. Sedl jsem si na lavičku a vše tiše pozoroval. Zanedlouho jsem vstal a pomalu se vracel domů. Musel jsem se ohřát. Nikdy na ten den ale nezapomenu. 

                         

Školní rok 2016/2017

 

Byl to jen sen

Daniela Vacková

       Jednoho slunečného dne jsem šla na procházku se psem k velkému rybníku. Najednou se kolem mě přenesl zvláštní stín. Byl moc malý na letadlo, ale velký na ptáčka. Zvedla jsem rychle oči a uviděla podivnou bytost, jak zalétá do lesa. Druhý den jsem šla znovu k rybníku. „Doufám, že uvidím to podivné stvoření,“řekla jsem si. Čekala jsem skoro 2 hodiny, ale ono nikde. K rybníku jsem chodila celý týden, než se na mě usmálo štěstí. Začalo pronásledování. Zahlédla jsem tu bytost, jak letí přes les ke skalám. „To ne,“ vykřikla jsem, „ztratí se mi.“ Proběhla jsem rychle lesem a zahlédla, jak mizí v tmavé jeskyni. Vyšplhala jsem na římsu před jeskyní a opatrně nahlédla dovnitř. Ležela tam dívka s ptačími křídly v hnízdě z klacíků a listí. Spala celá schoulená. Dívala jsem se na ni, když vtom otevřela oči. Vystrašeně uskočila. „Neboj se mě, já ti neublížím.“ „Já se nebojím, jen jsem se strašně lekla.“ „Jak ti mám říkat? Já jsem Daniela.“ „ Jmenuji se Iris.“ Tak začalo naše přátelství a od té doby chodím za Iris každý den. Jednoho dne mi Iris nabídla, že mě vezme mezi mraky. Trochu jsem se bála a netušila, jak to chce udělat. „Důvěřuj mi,“ řekla Iris a stoupla si za mě. Ruce mi dala kolem pasu a vzlétla se mnou. Vynesla mě až nad mraky, bylo to úchvatné. Viděla jsem tak daleko. Náhle proti nám letělo obrovské letadlo. Iris se strašně lekla a já jí vyklouzla z rukou. Padala jsem dolů čím dál tím rychleji a Iris se mě snažila dohnat. Neustále jsem nabírala rychlost a uvědomila jsem si, že Iris mě nemá žádnou šanci chytit. Strašně jsem se bála dopadu a krásu okolo jsem už vůbec nevnímala. Strach mě celou ochromil. V okamžiku, kdy jsem dopadla, přišlo probuzení. V tu chvíli jsem si řekla: „Uf, ještěže to byl jen sen.“

 

Strašidelný hrad

Adéla Broumová

 

   Probudila jsem se jednoho krásného dne. Perla na obloze zářila, její paprsky se bořily do krajiny za mým oknem. Rozhodla jsem se, že zapojím své nohy a půjdu se projít do podzimně vyzařujícího lesíka. Oblékla jsem se do teplého oblečení a vyrazila jsem. Cesta vedla od našich dveří dolů po paloučku, který je obklopen lučním kvítím. Mezi mnou a nádherným lesem stála překážka, říká se jí řeka. Měla jsem na výběr, buď se brodit řekou, ve které je silný proud, anebo přejít po rozpadlé lávce. Vybrala jsem si druhou možnost. V klidu jsem přicházela, ale uslyšela jsem prasknutí. Zrychlila jsem krok a najednou jsem se nohama zabořila do barevného listí. Řekla jsem: „Konečně.“ Okolo mě se tyčila košťátka s barevnými srdíčky. V lese bylo naprosté ticho, slyšela jsem jen svoji vlastní chůzi. V dáli jsem nic neviděla, jakoby tam končil les. Tak jsem se vydala za prázdnotou. Neuvěřitelné, žádný konec, jen obrovská rokle, ve které se nacházel ten nejstrašidelnější hrad, opravdu naháněl hrůzu. Jenže mně nic nebránilo v tom se tam dojít podívat. Buď se půjdu procházet tímhle neuvěřitelným lesem, nebo prolezu tenhle hrad skrz na skrz a budu doufat, že se vrátím živá. Zase vyhrála druhá varianta. Když jsem nohou překročila práh, napadala mě slova jako strach, hrůza, strašidla, smrt, ale stále mě nic neodradilo od toho hradu. I když byl strašidelný, cítila jsem se tam jako doma, prostě bezpečně. Sice se tam válely kosti a na zdech pavučiny, ale celý byl porostlý květinami a to mě nutilo tam zůstat. Vždy jsem chtěla mít hrad jako nějaká princezna, a také tam mít pokojík s mými výkresy. Napadlo mě to tam předělat. Trvalo to týdny a měsíce, ale podařilo se. Neuvěřitelné, já to dokázala, udělala jsem ze strašidýlka krásku.

 

 

Pohled z okna

Tereza Černá

 

Den co den si sedávám u svého okna, které mám v pokoji a pozoruji přírodu. Vyskytuje se tam les, pole a louka, u které teče průzračně modrá voda. Jednoho dne se však všechno změnilo ve velkou pohromu. Nebe zahalil černý dým a teplota začala klesat nepředstavitelnou rychlostí.  Z průtrže se začal valit déšť, a dokonce se natolik ochladilo, že se z malých, nevinných kapiček vody začaly vytvářet kroupy. Všechno padalo k zemi ani elektrické výboje nebyly pozadu. Protože se všude rozléhal les, byly hromy slyšet natolik, že i ten největší strom strnul strachem. Vytvářelo to bouři plnou emocí. Jedle se tak skláněly, až to vypadalo, jako by si chtěly dát letmý polibek se zemí. Borovice se lámaly jako stébla trávy a padaly do peřinky z mechu. Tam, kde dřív byla hlína, je nyní bahno. Řeka ztrácí svůj význam a proměňuje se do nebezpečné propasti, kde i kámen nemá šanci na přežití. Pozorovat tyto přírodní úkazy jsem skončila, když mě maminka zavolala dolů na večeři. Snad ještě jednou uvidím tuto neobyčejnou atmosféru.,

 

Kouzlo Vánoc

Veronika Kostínková

 

       Když jsou moje milované Vánoce, je to nádhera. Všechno kolem mě voní  - věnec, stromeček i cukroví. Duch Vánoc vždy naladí atmosféru. Ze stromečku cítím smolu, připadám si jako v tajemném lese, v němž chybí ozdoby. Nejradši bych je všechny vzala a stromy v lese nazdobila, také si zaslouží být alespoň jednou v roce krásné.  Na věnci sedí čtyři svíčky jako páni v hospodě u piva. Když svíčky hoří, připomínají mi jiskry v dětských očích, které napjatě čekají, až zacinká zvoneček, a uvidí spoustu dárků. Z věnce je cítit skořice. Ach, to je příjemná vůně. Cukroví? To k Vánocům patří neodmyslitelně. Ať jsou to linecké koláčky, rohlíčky, či vosí hnízda…Všude cítím vanilku. Vánoce jsou jedno veliké kouzlo. Všichni se společně sejdou a tráví spolu hezké chvíle. Těším se i letos na tu magickou atmosféru…

 

Vyjmenovaná slova

9. ročník

 

Jsou to slova s tvrdým y,

zná je každý, možná i ty.

Používáš je každý den,

chodíš s nimi domů i ven.

 

Být, bydlit, obyvatel, byt,

nauč se je a budeš mít klid.

Slyšíš zvonek, škola končí,

se školou se radši loučíš.

 

VYJMENOVANÁ SLOVA SE UČÍME,

VE HBITECH je VŠICHNI UMÍME.

 

Školní rok 2015/2016

 

Mezi nebem a zemí

Štěpán Rampas

     V pohádkách se odehrávají různé příběhy. Některé popisují peklo s čerty, jiné nebe s anděly. Náš se odehrává někde uprostřed- mezi nebem a zemí. „Mám zajímavý nápad,“ řekl František, „přijďte večer k nám.“ Pepa a Karel se na sebe podívali a souhlasně přikývli. Když se setmělo, zaťukali kluci na okno Frantova pokoje. Bydlel v přízemí velikého domu a vždy, když šlo o tajnou večerní schůzku, používali okno jako vchod. Ani po opakovaném zaklepání nikdo neotvíral, jen se zdálo, že pokojem prochází podivný stín. Pepa povídá: „Něco tady nehraje, ten stín vypadá neblaze.“ „ Já se bojím, nepůjdeme raději domů?“ řekl Kája. Ještě jednou nahlédli oknem do Františkova pokoje. Stín nadále přecházel pokojem, ale najednou přikročil k oknu a vyslal směrem ke klukům ostré světlo. Oba dva se lekli a s křikem utíkali domů. Ráno ve škole vše Františkovi vyprávěli. „To není možné, celý večer jsem byl ve svém pokoji a čekal na vás. Když jste nešli, šel jsem spát,“ řekl František. „Hm, zajímavé, co jsme zažili, asi nějaká záhada,“ řekli oba kluci. „Nějaký jev mezi nebem a zemí,“ usmíval se tajemně František. Jen on věděl, že jeho zajímavým nápadem bylo duchařské představení pro kluky. Měl radost, že kluci jeho přestrojení neodhalili. Jednou, až bude vhodná chvíle, jim vše prozradí.

 

O pejskovi, který neštěkal

Nikola Boháčová

        Za třemi potoky a dvěma horami ležela malá vesnička. V té vesničce se narodila tři štěňátka heboučká jako kousky vaty. První, jménem Berník, připomínalo uhlíky. Druhé zase včelí med a jmenovalo se Alík. Třetí štěňátko bylo však nejroztomilejší. Sametová šedá barva se na chlupatém tělíčku leskla a očička, tmavě modrá, kvetla nezištnou krásou uprostřed hlavičky. Vzrůstem se od brášků moc lišilo. Tolik nevyrostlo, a tak přišlo jednoznačně vyskytující jméno. Začali mu říkat Drobek. „Drobku,“zavolal na něj bráška Bertík. „Pojď na oběd,“ vyjekl Alík. Štěňata se najedla a radostně štěkala, ale náš drobeček tiše seděl. Ukápla mu slza, když viděl brášky. Po té co všichni usnuli, zvednul se a odešel pryč. Rozhodl se, že půjde do světa a naučí se vydávat ten skvělý zvuk, štěkot. Řekl:,, Dokud se nenaučím štěkat, tak se nesmím vrátit domů.“ Všude byla tma a moc se bál. „Musím někde přespat,“ pošeptal. Našel opuštěnou jeskyni a najednou se jeskyně začala třást. Kousky kamenů padaly na zem. Třásl se, celý se klepal a velmi si přál, aby ležel s brášky u teplého krbu. Ze skály se ozvalo :,, Co tu chceš, cizinče?“ ,, Přenocovat tuhle noc, prosím, nechte mě tu do rána,“ řekla koktavým hláskem. „Co jsi zač,“špitla skála. „Jsem pes,“ zaječel. „Nemyslím si, zaštěkej a uvidíme,“ sedl si, mám velký problém, neumím to.“ Drobkovi ukápla slzička, která se ztratila v sametovém kožíšku. „Já tě to ráno naučím, pejsánku,“odpověděla jeskyně, „měl bys jít spát.“ Ráno se probudil, nevěřil svým očím. Před chlupatými tlapami stál mohutný pes. „Tak kdy začneme s učením,“zeptal se. „Třeba hned,“ radostně vyjekl šedý chomáček. Pes jménem Ras naučil Drobka ten úžasný zvuk, který dokazuje jejich druh. Malý dobrodruh se mohl vrátit domů s klidem, protože už to konečně umí. Alík a Bertík jej velmi postrádali, a tak byli šťastní, že už je doma. Když dobrodruh vyrostl, stal se nejvýznamnějším hlídačem vesnického okolí.  

 

Na fotbale

K.Boučková, A. Broumová

Fotbal hraje 11 hráčů,

kteří kopou do míče,

je v nich i kousek rváčů,

občas se trefí do tyče.

 

Když hráč dostane červenou kartu,

rozpustí tím celou partu.

Míč se kutálí sem a tam,

já za ním rychle utíkám.

 

Všichni tady fandíme

a společně se bavíme.

---

 

Školní rok 2014/2015

 

Mořská panna

Ondřej Vacek

 Ve filmu jsem jednou viděl mořskou pannu. Měla dlouhé zlaté vlasy. Pod nimi se schovávaly malé uši. Její tyrkysové oči byly jako vzácné drahokamy. Střed obličeje zdobil drobný nosík. Pod ním byla smějící se ústa s krásně bílými zuby připomínajícími perličky. Konec hlavy zakončovala brada. Horní část těla byla oblečena do vesty ušité z nejlepších šupinek oceánu. Ruce měla jemné jako roční miminko. Spodní část těla byla zakryta velkou ploutví se šupinami zbarvenými do modrozelené barvy. Nebyla slizká jako ryba. Byla moudrá, chytrá, společenská, upřímná, odvážná, spolehlivá a vždy ochotná komukoliv pomoci. Ale na někoho byla také zlá. Dokázala moře rozbouřit tak, že lodě létaly několik metrů vzduchem a živočichové žijící v moři byli ve vodním víru jako na horské dráze. Film mi připadal jako skutečný a při nejbližší příležitosti se na něj podívám znovu.

 

Horští velikáni

Nikola Boháčová

         O jarních prázdninách jezdím s rodinou na dovolenou do hor. Tentokrát pojedeme do Rakouska. Když jsme dorazili, vyšli jsme si na procházku do okolí. Připadala jsem si jako v pohádce. Sněhová peřinka pokrývala drsná a studená těla vysokých pánů. Špičky velikánů zdobily nadýchané kopečky zmrzliny. Jedna z velehor mi připomínala osten šípku, který vykukoval ze sněhové čepičky. Každá měla svůj neobvyklý tvar a ani podobné nebyly stejné. Vítr začal hladit pány po tváři a svým jemným hláskem pomalu skály uspával. Sluníčko se schovalo do šedých chomáčků vaty. K zemi se snášely vločky. Vločky zářily jako diamanty. Postupně se seskupovaly do jednotlivých vrstev. Vrstvy oblékaly kamenné muže. Příroda kolem mě se ukládala ke spánku. Bělavé polevy více a více přibývalo. Museli jsme jít domů, protože mi byla zima. Cestou jsem se propadala do bílé peřinky. Poslouchala jsem ten příjemný klid. Malé praskání suchých a ledových rukou mohutných stromů jsem si moc nevšímala. Došli jsme do hotelu. Dali jsme si teplý čaj a všichni jsme se těšili na lyžování na hřbetech obrů. Už jenom pohled na hory mě přinutil je obdivovat. Těším se na celý týden s horskými velikány.

 

Zimní večer

Adéla Kadlecová

           Byl krásný zimní večer. Seděla jsem u okna a pila teplý heřmánkový čaj. Vtom jsem se zahleděla do té krásy… Překrásný výhled- jako kdybych koukala na perfektně namalovaný obraz. Stromy byly pokryté sladkou bílou vatou. Neustále jí příbývalo, jen se zakousnout. Stále jsem hleděla z okna. Zahlédla jsem přilétnout ptáčka, sedl si na jeden ze stromů a začal si krásně prozpěvovat. Jako kdyby se mi snažil něco říct… Sněhulák, který seděl na vatě opodál, se na mě neustále usmíval. Najednou se zvedl a velkou lopatou v mohutné ruce začal odhazovat kusy vaty z cesty na hromadu, která mi připomínala hrb obra. Pomalu se začalo stmívat a třpytící se diamanty se začaly ukazovat na obloze.  „Páni,“ řekla jsem si, „to je krásy…“ Mám moc ráda zimní večery. Takové skryté kouzlo nalezneme ale jen tehdy, když otevřeme oči.

 

Chceme se cítit bezpečně…

Kateřina Boučková

        Dne 3. října probíhal ve škole v Dolních Hbitech Projektový den ochrany člověka za mimořádných situací ve spolupráci s Klubem vojenské historie z Příbrami.

         Školní den začal jako kterýkoliv jiný. Ráno jsem přijela do školy autobusem a se svými kamarády pomalu kráčela ke škole. Před školou u velikého kaštanu stál podivný člověk, který nám nabízel bonbóny. Ve škole jsme tuto situaci nahlásili. Tušili jsme, že začíná „škola hrou“ a tyto modelové situace nás budou provázet celé dopoledne.

         Ráno jsme si s paní učitelkou povídali o prevenci při požárech, povodních, atd. Najednou jsme uslyšeli signál oznamující požární poplach. Protože tyto situace nacvičujeme i během školního roku, věděli jsme, jak se chovat. Únikovými východy jsme rychle opouštěli školu. U venkovních dveří připravili vojáci dýmovnice, požár vypadal jako skutečný.

         Poté byli žáci rozděleni do skupin. V čele s vojáky pak obcházeli jednotlivá stanoviště- první pomoc, lanové aktivity, činnost po mimořádné události, nález staré munice, chemické látky, střelba, stavba přístřešku, IPCHO, atd. Nejaktivnější žáci z jednotlivých skupin byli odměněni. Za dárky děkujeme panu Ing. P. Pikrtovi a panu O. Berounskému.

         Jsem velice ráda, že na naší škole v Dolních Hbitech tyto akce pořádáme, protože se učíme, jak se správně zachovat při jakékoliv nebezpečné situaci. Do života tak budeme skvěle připraveni. Líbí se mi, že nesedíme v lavicích a vše si na vlastní kůži vyzkoušíme.

        Děkujeme našim učitelům a členům Vojenské historie Příbram za organizaci i průběh celého dne.

 

Chtěla bych vám vyprávět…

Marcela Králíčková

    Jednoho večera jsem se položila do postele, zavřela oči a zdál se mi přenádherný sen. Šla jsem v lese ke krmelci dát zvěři seno, jablka a kaštany, aby měla zvířátka co jíst.

     Ze všech stran poslouchám zvuky, listy se o sebe jemně otírají a ptáčci zpívají. Pomalým krokem jdu dál a vidím skupinu srnek, jak jdou na louku se pást. Byl to nádherný pohled. Chtěla jsem jít s nimi a pozorovat je. Jenže jsem měla ještě kus cesty před sebou ke krmelci. Jdu dál a vedle mě hopsá malý hnědý zajíček. Pomalu jsem si kněmu sedla a do ouška mu pošeptala:“ Chtěl bys jít se mnou?“Ale zajíček nic, jen se koukal do mých očí.

     Najednou mám divný pocit, že se něco stane. A měla jsem pravdu. Malý zajíček se chytil do pasti, kterou tam nastražili pytláci. Rychle jsem mu pomohla, aby mu rána nezačala hnisat. Naštěstí jsem měla v kapse obvaz, a tak jsem mu ránu zavázala. Společně jsme došli ke krmelci. Vložili jsme do něj seno, kaštany a jablka pro zvířátka.

   Zazvonil budík a já jsem musela vstávat do školy. Ale nechám si zdát o lese další večer. Už nikdy nezapomenu na malého hnědého zajíčka.

 

Škola nám začíná…

Šárka Králíčková

Už je tady zase škola,

radují se prvňáčci.

Učitelka na nás volá,

už máme co na práci.

 

Začínáme hnedka v září,

známky dobré sbíráme.

Úsměv zmizí z mnoha tváří,

když první pětku získáme.

 

Naše „nová“ škola

Michaela Pilíková

 

Škola nám začala,

už je 1. září.

Je krásně opravená,

pěkně se na nás tváří.

 

Učitelky, kamarádi,

školu máme všichni rádi.

Na obědy chodíme,

v družině se bavíme.

---

 

Školní rok 2013/2014

 

U moře

Jan Flachs

          Každým rokem jezdíme k moři do Itálie. Když přijedeme na místo, první dojem je vždy nádherný. Sluníčko září a dodává nám energii. Oblékli jsme se a vyrazili k moři. Jdu po cestě a slyším tiché šplouchání vln. V písku lezou první krabi, žlutozelené ještěrky. Na obloze září oranžovo- zlatá pochodeň, která rozdává lidem úsměv. Třpytivý písek je tak jemný a hladký jako zlatá sametová látka pod chodidly. V dálce vidím obrovské vlny tiše narážející na klidné pobřeží. Jde se do moře. V moři vidím jemně plout malé rybky s nádherným stříbrným náhrdelníkem. Nad bílými pěnovými bochánky slyším poletovat racky a ptáčky. Potopím se na dno moře a vidím marcipánovou hvězdici s jahodovými vzory. O kousek dál leží ježek z kousků čokoládových bodlinek. Vlny mě nesou až k pobřeží. Delfíni poskakují nad šlehačkovými vlnami, s nimiž vítají léto. Každým rokem jezdím k moři se svou rodinou. Rád se koupu a poslouchám tiché šplouchání šumějícího moře. Jsem vděčný za tyto vzpomínky z mého dětství. Jednou až budu dospělý, rodině vše vynahradím.

 

Čarodějnice

Tereza Velasová

          Čarodějnici jsem potkala jednoho večera, když jsem šla domů. Prozradila mi, že se jmenuje Květuška a že jí je 989 let. Postavou připomíná spíše zavalitého a těžkého slona. Na hlavě jí raší světle šedé rovné vlasy jako hřebíky. Obličej, kterého se snad každý lekne, je pokryt odpornými bradavicemi. Oči zářivě zelené barvy připomenou reflexní vestu. Nos dlouhý a špičatý úplně vyčnívá z celého obličeje. Ústa namalovaná jasně červenou rtěnkou se mračí. Oblečení tmavých a smutných barev není moc hezké. Boty na vysokém podpatku zelené barvy se k ní vůbec nehodí. Povahou naznačuje, že asi nemá ráda okolní svět. Žije na samotě ve skále. K jejím zálibám patří jízda na koštěti se svou krásnou bílou sovou Natálkou. Sbírá všelijaké bylinky a pak z nich vaří jedovaté lektvary. Pravidelně létá na slety všech čarodějnic z okolí. Moc ráda jezdí na kolečkových bruslích. Občas mě přiletí navštívit, ale to musí být v noci, abychom nikoho neprobudily. Květuška mě má moc ráda a já ji také.

 

Naděje

David Šural 

Smutek je jen vzkaz,

který vězí v nás.

Zbavíš se ho jen stěží,

v každém z nás někdy leží.

 

Neboj se však, jednou zmizí,

v srdci najdeš štěstí ryzí.

Smutku se vzdáš, uvidíš,

naději v sobě rozsvítíš.

 

Báseň o slunci

Jirka Pilík 

Včela létá z květu na květ,

užívá si pohled na svět.

Slunce suší kapky rosy,

děti v trávě plaší kosy.

 

Sluníčko se pěkně směje,

písničku si prozpěvuje.

Přeje štěstí mně i tobě,

aby vám tu bylo dobře.

 

Byl to jen sen…

Anna Častulíková

       Usínám a upadám do svého krásného snu.  Nacházím se v krásné krajině, kde je tráva smaragdově zelená s kapkami rosy. Květiny nádherně voní a mám pocit, že jsem v té nejdražší parfumérii. Jezírko vypadá jak naleštěné zrcadlo a okolo se v mírném vánku pohupují traviny a doutníky. Sluníčko vychází nad mraky a svítí jak zářivá koule. V trávě na mě čeká malý psík, má hnědou čokoládovou srst. Očka mu září jako drahé kamínky. Jdeme spolu krajinou a za kopcem vidíme řeku, která mi připomíná stříbrnou stuhu mezi břehy. Dojdeme až k řece a pozorujeme plynoucí vodu. Tento sen se mi zdává často, pokaždé vidím stejnou louku i řeku. Chtěla bych vědět, jestli takové místo opravdu někde je.

 

Víla Amálka

Šárka Králíčková

       Jedna z mých oblíbených literárních postav je víla Amálka. Bydlí na lesním paloučku uprostřed Brdských lesů. Amálka je menší postavy. Její vlasy mají barvu citronové kůry. Jsou mírně kudrnaté. Na hlavě nosí z pomněnek upletený věnec. Skoro uprostřed obličeje vykukují dvě malá očka v barvě azurového moře. Pod nimi vyčnívá malý kulatý nosík. Celému obličeji dominují malá načervenalá ústa. Hlavu s tělem spojuje nenápadný krk. Má slaboučké ruce, uzoučký pas a nesmím zapomenout na štíhlé hbité nožičky. Na sobě nosí dlouhé mlhavé šaty lehké jako pára. Chodí obutá v modrých střevících, které jí ladí s věncem. Mezi její koníčky patří tančení v orosené trávě, hrátky s lesními tvory a procházky po lese. Je velice milá, hodná, laskavá a přátelská. Nemá manžela ani děti, jelikož neustále pomáhá lidem a zvířátkům. Jejími rodiči jsou Vítr a Rosa, ti ji provází na každém jejím kroku. Vystudovala lesní léčitelskou univerzitu, obor potěšení a radost. Tuto postavu mám ráda, jelikož mám doma knížku, kterou mi maminka četla před spaním. Vložila ji vždy pod polštář. Dá se říci, že mě Amálka provázela a chránila vždy, když jsme vstoupila do říše spánku.

 

Jaro přichází…

Matěj Svoboda

          Je konec ledna. Člověk by čekal, že všude leží duchny bílého sněhu. Ledový vítr bičuje promrzlé tváře dětí na kopci, které se přesto zvonivě smějí, a celá krajina se ve slunci třpytí, jako by na ni byl rozsypán diamantový prach. Podívám se z okna, všechno je jinak. Snad jen ten konec ledna je v pořádku, bělostný sníh však chybí, radostné dětské výkřiky také a žlutou kouli zvanou Slunce už jsem na obloze dlouho neviděl, a proto se těším na jaro. Čas nových začátků. Těším se, až se začne rosit nová zeleňoučká tráva, napučí keře a stromy v zahradě. Objeví se první křehké sněženky a vzduch bude vonět. Konečně sundám bundu a těžké boty. A zase budu moc chodit víc ven. Jezdit na kole s větrem o závod, scházet se s kamarády v rozkvetlém parku. Na letošní jaro se obzvlášť těšíme. Do naší rodiny přibude nový člen, budeme mít štěně.

 

Zima

Tereza Velasová

Zasypal nás všude sníh,

venku slyším dětský smích.

Chumelí se, chumelí,

nechceme vstávat z postelí.

 

Sněhuláky postavíme

a při tom se pobavíme.

Máme rádi pevný led,

zabruslit si jdeme hned.

 

Sníh

Aleš Procházka

Je tu krásný měsíc leden,

ale bílý sníh, ten kde je?

Snížku, snížku, kdepak jsi?

My jsme na tebe čekali.

 

Kde je sníh a kde je zima?

Ztratily se na nebi.

A já je teď budu hledat

asi někde na zemi.

 

Zima

Viktor Volf

Ahoj mami, můžu ven?

Vše je bílé jako sen.

Padá sníh, padá sníh,

pojedeme na saních.

 

Sněhuláka postavíme,

pak ho pěkně ustrojíme.

Aby přežil tuhou zimu

a nedostal velkou rýmu.

 

Lesní království

Markéta Benešová

       K nejkrásnějšímu místu v mém okolí vede hladká cesta připomínající čerstvě ušlehanou smetanu. Okolo ní roste vysoká tráva, jako by až k nebi dosáhla.

       V půli cesty se nachází rybník, je neuvěřitelně čistý. Okolo něj jsou kameny a křoví. Nebylo tu dříve peklo?

       Na konci cesty začíná lesní království. Žije tam spousta zvířátek. Liška s krásně zářivým ocáskem připomínajícím oheň, medvěd s huňatým kožichem a mnoho dalších.

       Na cestě zpátky jsem si lehla do trávy. Ale najednou začal foukat vítr a začalo pršet. Domov byl ještě daleko. Utíkala jsem, byla jsem zmoklá jako slepice.

       Déšť pomalu ustával, kapky mě hladily po tváři jako dlaně mé milované maminky, která mi po návratu domů uvařila teplý čaj.

 

Vánoční svícen

Kateřina Boučková

Svícen jsem vyráběla se svou maminkou a sestrou v jeden deštivý den.

Je dlouhý 40 cm. Celý je obalený v tmavě zelených větvičkách.

Na větvičkách vyčnívají 4 svíčky rudé jako krev, které jsou seřazeny od nejmenší po největší. Před nimi bijí do očí 3 kuličky barvy zralé jahody. Pod nimi se nachází sušené voňavé plátky pomeranče. Ve spodní části leží skořice. Z přední strany je nalepena červená dekorační koule, na níž je z horní strany nalepen zvoneček téže barvy. Vše jsme dozdobily šiškami. Na ty jsem nastříkala bílý vánoční sníh ve spreji. Nakonec jsme vše doladily zelenými třpytkami.

Tento svícen se mi moc líbí, nejvíce se těším, až na něm zapálím čtvrtou svíčkou, protože Štědrý den bude za dveřmi.

 

Déšť

Denisa Jechortová

Dívám se z okna ven,

obloha je slita ve zlý sen.

Cosi se valí z oblohy dolů,

provazy deště bičují stodolu.

 

Je to snad dobré pro rajská jablíčka,

ale já si chci více užívat sluníčka.

Nemám ráda deštivé počasí,

všechnu energii mi vždy uhasí.

 

Vánoce

N. Boháčová, M. Králíčková

Sníh se snese k zemi,

děti už venku sáňkují.

Za velikými horami,

už se všichni radují.

 

Vánoce k nám přišly brzy,

děti se všechny koulují.

Udeřily velké mrazy,

kamarádi sněhuláka stavějí.

 

Zvoneček za okny zazvonil,

už je tu Štědrý den.

Ježíšek stromeček ozdobil,

my mu dali perníčky jen.

 

Přinese nám spousty dárků,

byli jsme všichni hodní.

Dostali jsme bohatou nadílku

a v ní bude překvapení.

 

Celý kraj je zasypaný,

škoda, že je konec Vánoc.

Nikomu to však nevadí.

Blíží se silvestrovská noc.

 

Vítr

J. Flachs, S. Přívorová

Kdo to fičí, kdo to fouká,

je to vítr, který kouká.

Zvedne věci do vzduchu

a skončíte bez sluchu.

 

Stromy se viklají,

žádnou výdrž nemají.

Rádi spadnou potají,

radost z toho nemají.

 

V dálce letí pestrý drak,

viděl ho i smutný mrak.

Loučíme se s podzimem,

bílá bude celá zem.

 

Blesková atmosféra

Zdeněk Černý

         Jednoho deštivého dne jsem se rozhodl, že si dojdu do lesa zaběhat a zaskákat přes švihadlo.

         V dáli se formovala bouřka, jenže já si říkal, že bude ještě daleko, tak jsem pokračoval v cestě. Jak se tak procházím a probíhám okolo stromů, zjistím, že bouře, kterou jsem před chviličkou viděl, není daleko. První zamračený mrak se ke mně přibližoval čím dál víc, jakoby chtěl, abych zmoknul jen a jen já. Okolní mraky mi připomínají kulisy v divadle a mezi nimi živí ptáci, kteří se jim vyhýbají. Celou tuto úžasnou atmosféru tvoří pouze příroda a to dokazuje, že život je jako film. „Jednou začne a jednou skončí.“ Stromy se pod náporem větru úplně ohýbaly a to znamenalo, že to není jen malý větříček, ale že také patří k vládcům oblohy. I velice silné stromy praskaly, jako kdyby byly tenkými sirkami, které po dotyku s krabičkou ihned praskly. A to nebylo vše, spustil se prudký liják, jako kdyby mraky ronily slzy a omlouvaly se za to, co způsobují a ukazují jen špatnou tvář. Díky velikým kapkám deště muselo přistát i letadlo na nejbližší přistávací ploše. Ale jak tak pozoruji, všímám si veverky, která skáče po stromě, jenž ještě odolává silnému náporu přírody. V kaluži vody se na sebe do zrcadla dívá malá žabka, které vůbec nevadí, že prší, ta je spíše spokojená.

         Ještě se v dáli zablýskne pár do zlatova rudých blesků a je po bouřce. Naopak se objeví nádherná duha připomínající bonbóny pro děti. Po deštivé procházce se můžu vrátit domů s pocitem, že i v bouřce můžeme najít krásu.

 

Krásy letní noci

Michaela Pilíková

    Když jsem smutná nebo pláču, vidím opak svých pocitů.

     Je to krásná letní krajina schovávající se pod černou přikrývkou noci. Je tady jezírko, ve kterém se odráží měsíc a noc co noc si skládá poklony. Jsou tu i hory, nevím proč, ale zdá se mi, že také pláčou, asi se mnou soucítí nebo prožívají to co já. Na obloze zlatě září miliony hvězd, jsou jako světla v oknech domů. Do kterého se asi dostanu já? Tam, kam se žádné světlo nedostane, vyroste smuteční vrba a ta mi pak zpívá, někdy smutně, jindy vesele. Čas od času zafouká slabý vítr, to se zpěv rozléhá po celé měsícem prozářené krajině a odráží se od uplakaných hor.

Když už noc nemá sílu a musí si jít odpočinout, přiletí černý ptáček a ve svém naoranžovělém zobáčku svírá okvětní lístek černé růže. Vezmu ho do rukou, přestože vím, že až se probudím, budou mé dlaně prázdné. V uších mi stále zní zpívaná melodie smutečních vrb. Pořád vidím hvězdy a měsíc na černé noční obloze.

   Z nebe se začnou spouštět kapky jako mé slzy a kapou a kapou. Vidím, co je v krajině, slyším krajinu, ale už tam nejsem. Sedím totiž na posteli a mnu si své od pláče opuchlé a červené oči. Bolí mě, ale ten pohled do krásné letní noci, který by uklidnil i rozzuřeného býka, za to stojí.

 

Tajemná noc

Adam Šanda

       Když jsem jel v létě k moři, řekl jsem si, že si výlet užiju.

       Po celodenním dni u moře nastal západ slunce, červánky byly potřísněny krví. Slunce, jež se měnilo v oranžovou kouli, se odráželo v moři a pomalu zapadalo, až zmizelo nadobro. Náhle se nebe rozzářilo, měsíc rozséval hvězdy po celé obloze.

       Jdu zpátky po mořské pláži, bořím se do mokrého písku, který mi leží u nohou, moře šumí a usíná a kolébá ryby v moři, vítr fouká a mně to připadá, jako kdyby moře dýchalo.

       Došel jsem do přístavu, lodě se houpaly v rytmu vln a spaly. Náhle se zableskla světla a rána a znova a potřetí, ohlédnu se a spatřím bouřku, blesky svádí boj s jinými v hlučnosti a jasnosti. Najednou sprška studené vody, která na mě bez přestání padala.

         Nebe začalo plakat, nevím proč. Ale jedno vím jistě, opravdu jsem si to užil a nikdy na to nezapomenu.

 

Jak bublifuk nemohl dělat bubliny

Anna Procházková

          Je devět hodin ráno. Muzeum hraček právě otevírá. Hračky tiše čekají na své návštěvníky. Přijdou hlavně děti, ale i dospělí. Ti rádi vzpomínají při prohlídce na své dětství. Podívat se přišel i pan Podlipský. Přivedl s sebou syna Tomáše.

         Tomáše prohlídka moc nezajímala. Ledabyle procházel mezi vitrínami a přemýšlel nad návštěvou cukrárny. Tou měl dopolední výlet končit. Najednou chlapec zpomalil a zadíval se do rohu malé vitríny. Přišel blíž a uviděl překrásný bublifuk. Měl tvar obličeje s velmi smutným výrazem. Několik minut ho pozoroval. Vtom něco zaslechl. Naklonil se nad vitrínu a poslouchá. Bublifuk otevřel oči, podíval se na Tomáše a povídá: „Děkuji ti, že ses u mě zastavil, jestli chceš, budu ti vyprávět svůj příběh." Chlapec rád souhlasil.

         Den, kdy mě z továrny přivezli do malého hračkářství, byl nejkrásnější den na světě. Stál jsem na kraji malé poličky a čekal, kdo si mě koupí. Jednoho dne přišel do prodejny chlapec a vybral si mě. Z celého obchodu právě já se mu líbil nejvíce. Nemohl jsem se dočkat, až otevře malé víčko a já udělám tu největší a nejkrásnější bublinu. Jaké bylo mé zklamání, když majitel otevřel víčko na mé hlavě a hned zase položil. Tak moc jsem se těšil a nakonec zůstal sám s otevřeným víčkem u kraje lavičky. Chlapec úplně zapomněl, že existuji. Najednou mě někdo převrhl a shodil z lavičky na zem. Zapadl jsem na kraj parku do hustého křoví. Po letech mě našli při úklidu parku. Nálezce oslovil muzeum hraček. A tak jsem se zde ocitl. Denně okolo chodí mnoho dětí a já jsem velmi smutný. Nikdy jsem nemohl udělat ani jednu bublinu.

     Ze smutného vyprávění mě vyrušil hlas : „Tomáši, pojď, už musíme jít“."Po dohodě s majitelem muzea jsem si odnesl bublifuk domů. Místo cukrárny jdeme s tátou do hračkářství. Táta mi koupil náplň. A já udělal velkou a nádhernou bublinu. Můj nový kamarád vesele zamrkal a byl velmi šťastný.

---

 

Projektový den OČZMS

 

6. ročník 

Raz a dva a tři a čtyři a pět

a už jdu v les,

e-va-ku-a-ce

a bude to běs,

o-hro-že-ní.

Žáci křičí pomoc, pomoc,

ó, matko přírodo.

 

 7. ročník

Sedí žáci ve škole

v klidu a v pohodě.

Písk, písk, písk,

zničehonic.

 

Co se děje, co to je,

aha, evakuace.

Běžíme a je to výbuch,

pomůže nám snad jen Bůh.

 

Paní učitelka zavelí,

obleky se objeví.

Trochu zmatku už jsme v cíli,

očista je už za chvíli.

 

Kotník bolí,

výron na něm,

obvazy se vázají,

všichni si k tomu zpívají.

 

Les je v mlze, signál slyším,

pomoc je tu, už tam běžím.

V přírodě je prima,

snad nechytne nás rýma

 

9. ročník

Když se stane nehoda,

pomůže nám příroda.

A když les je v ohrožení,

uhasíš ho a už není.

A když pomoc zavoláš,

dobrý pocit z toho máš.

Hoří škola hoří žáci,

Jirka vyhlásí nám evakuaci.

 

Škola začíná…

M. Rozšafná, A. Procházková

1. září nastavíš si budíka,

nadšený prvňáček ke škole utíká.

Batůžek připravený má,

ráno si ho vesele na záda dá.

 

Pravou nohou s nadějí vykročí,

před školou radostí do výšky poskočí.

Dobrou náladu ve škole má,

na všechny se pak usmívá.

 

Škola v Dolních Hbitech

Ilona Caizlová

Je jedna malá vesnička,

v ní stojí stará školička.

Chodívám sem osmým rokem,

čas tu letí obřím skokem.

 

Učíme se matiku, češtinu i fyziku,

a když už se unavíme,

v tělocvičně si zacvičíme.

Do Dolních Hbit rádi chodíme,

dobře se tu učíme.

 

Škola volá…

David Šural

Máma volá: „Hybaj, kluku, do školy!“

Snad mi učitelé zlobit dovolí.

Pětka tam, jednička sem,

ve škole prožiji krásný den.

 

Cestu do školy mám moc rád,

svou tašku si vždy musím brát.

Vložím si do ní učebnici

hurá ke škole po silnici.

---

 

Školní rok 2012/2013

 

„Pijeme na cizí zdraví a ničíme vlastní.“

Martin Neumann

Často si kladu otázku, jestli alkohol dětem něco přináší a jestli má cenu vůbec alkohol pít.

Já si osobně myslím, že dětem do rukou alkohol nepatří, což také vyplývá ze zákona. Už se mi několikrát stalo, že kamarádi chtěli, abych přišel na nějakou oslavu nebo párty, kde samozřejmě alkohol nechyběl. Já si myslím, že to nemá cenu, protože se opijete, máte náladu, ale odumírají vám mozkové buňky. Ráno většinou máte kocovinu, bolí vás hlava a téměř nic si z oslavy nepamatujete. Pak se v dospělosti můžete stát alkoholikem, alkohol vám poškozuje játra, ledviny a další orgány.

Většinou se děti setkávají s alkoholem na diskotékách. Na diskotéky smějí děti od15 let, ale alkohol si mohou koupit až od 18 let. Pokud u dětí mladších osmnácti let zjistí při dechové kontrole policie, že požily alkohol, odvedou děti domů k rodičům a sdělí jim jejich prohřešek.

V novinách, časopisech a televizi probíhají reklamní kampaně, kde se lidem sděluje, jak alkohol škodí zdraví. Přesto patří Česká republika ke státům s obrovskou konzumací alkoholu. Chtěl bych tímto vyzvat děti, aby nepily žádný alkohol a dospělé, aby pili alkohol jen v malém množství.

 

První pohled

Vítek Vondrášek

Je to už 45 let. Moc si toho nevybavuji, ale jedno vím jistě, byla to láska na první pohled.

Na obloze svítilo jen pár hvězdiček. Byl jsem doma sám a četl si knížku Z tisíce a jedné noci, mráz mi lezl po zádech, nic nebylo slyšet, jenom ticho a kapky, které dopadaly do temného prázdna z mých očí. Knížka, kterou jsem četl, mě úplně dojala. Připadal jsem si jako v pohádce.

Najednou jsem uviděl z okna takové malé vločky, byl to sníh, jenž dopadal do příjemné bílé peřiny. U nás totiž byla zima a tu noc byly Vánoce. Šel jsem se podívat ven, jak sněží, a najednou jsem ji viděl. Sotva jsem vyšel ven a připadal jsem si jako v nebi obklopený stovkou andělů, ale byla jenom jedna. Hleděl jsem jí tváří v tvář. Připadal jsem si, jako kdybych umřel a znova se narodil. Byla to krása. Ztratil jsem se v jejích očích. Ty nádherné oči mi připomínaly tu nejprůzračnější studánku na celém širém světě. Přišla ke mně a řekla:,,Na co si to tady hraješ, nech toho.“ Sestra. Právě jsem byl zabořený ve svých snech.

A usnul jsem po druhé. Anděl ke mně přišel, dal mi pusu na čelo a krásným vysokým hláskem promluvil:,,Jmenuji se Láska. A ty?“ Byl jsem oslněn. Nemohl jsem ani promluvit. Ne že bych nemohl, ale nechtěl jsem. Nakonec jsem promluvil:,,Miluji tě.‘‘ A hle, najednou se ztratila. Netrvalo dlouho a šel jsem ji hledat. Hledal jsem ji celé dny a celé noci. Od města k městu jsem chodil a vyptával se na anděla v bílých šatech, ale nikde nic. Hledal jsem ji tisíce a jednu noc.

Byl jsem vyčerpaný, lehl jsem si na jarní paseku na konci světa a koukal do nebe. Prosil jsem Boha, aby se vrátila, abych ji uviděl naposled. Můj Bůh moji prosbu vyslyšel. Stála tam, ale byl to jen její odraz z oblohy. Nebyla to ona. Přišel jsem k ní, objal ji a políbil jsem ji na její lehce zmrzlá ústa, která byla studenější než kterýkoliv ledovec na celém světě. Najednou vzlétla dva metry nahoru, rozzářila se víc než studánky v jejích očích a vrátila se na zem jako člověk.

Pomalu jsme kráčeli domů, šťastni, že jsme našli jeden druhého.

 

Bouře na moři

David Kořan

Představte si, že jste na malé kocábce uprostřed moře, které jako kdyby bičovali všichni BOHOVÉ světa. Loďka se kolébá po vlnách nejistoty a čeká na rozsudek od moře, zda bude svržena do pekla hlubin a staletí ohlodávána mořskými tvory, nebo bude ponechána bez doteku.

Rackové se pohupují ve velké výšce ve větru, plují jako rejnoci v mořském proudu. Jsou jakousi spojkou mezi nebem a mořem, skoro jako kdyby určovali větru a vlnám tempo, jakým mají hrát svou šestou symfonii o smrti a přežití.

Vy jste na loďce jen malinká tečka na mapě, jež se obává každé následující vlny, která by mohla vás a váš vor přežití svrhnout do hlubin osamění a smutku. Ryby okolo vás poskakují jako luční kobylky uprostřed léta. Radují se z každého sousta rosy. Tito mořští tvorové se obávají jen sami sebe, protože jak už se sami přesvědčili, žádná vlna je neutopí ani žádný rybář neuloví, jsou to prostě jen hravé a skotačící bytosti obklopené svou volností, nespoutaností a masou slané vody. Ta se jako jejich matka o ně postará a chrání je před vnějšími vlivy.

Představte si i vy, že jste v tomto krásném a nebezpečném koloběhu a zkuste své pocity vtisknout na papír, nebojte se…

 

Bouře na moři

Slávek Pammer

Když se zvedne vítr a racci utichnou, znamená to, že na moři bude rušno. Osamělá bójka se pohupuje do rytmu vln a starý maják svou smutnou písní svítí lodím na cestu. Průzračná modrá voda se nenápadně obléká do tmavého pláště a černě zbarvená obloha začne upouštět své slzy. Z klidné mořské hladiny se jako mávnutím kouzelného proutku stane rozběsněná příšera, která schvátí vše, co jí přijde do cesty.

Stačí pár minut a vlny dosahují gigantických rozměrů. Blesky probodávají oblohu a vypadá to, jako kdyby ze sebe uvolňovaly vztek a napětí. Občasná světla vytváří na noční obloze noční ornamenty za doprovodu ohromného hluku. Vítr zesílí a to celou situaci jen zhorší. Z té obrovské bouře vzniká symfonie pod vedením pána moří. Mořští živočichové zalezou do svých děr a mlčky čekají, co bude dál. Ta osamělá bójka už se nepohupuje, ale tančí drsný rock proti své vůli. Záře majáku není v té smršti ani vidět. Rozzlobené nebe nechce polevit ve svém konání, ba naopak, snaží se všem ukázat svou sílu a hněv.

Jenže nic netrvá věčně. Stačí pár hodin a vše pomalu utichá. V dáli se ozývá hlas zvonu a z velkého deště se stává neškodná sprška. Za mraky vyskakuje slunce a moře dostává zpět svoji barvu. Ptáci opět zpívají své písně a podvodní svět ožívá.

 

Čert

Tereza Křížová

Znám jednoho sympatického čertíka. Líbí se mi, jak se chová a jaký je.

Čert má rohy jako uhlíky, vlásky mu trčí do všech stran, proto vypadá, jako když dostal ránu elektrickým proudem. Hlavičku má špinavou od uhlí, protože topí v peci a nemyje se. Chloupky na ruce jsou jemňounké jako ovčí vlna, vypadají jako kožíšek, proto mu nikdy není zima. Okolo pasu má přivázaný řetěz a na něm visí zvonek, tudíž ho slyšíme, když se blíží k domu. Ocásek se podobá štětce do záchodu, ale je černá. Má jedno chodidlo a jedno kopýtko. Je jemně popraskané jak pořád dupe a čertí se. Nohy má porostlé tvrdými chlupy, také jsou černé, proto není vidět ve tmě, úplně se tam ztratí.

Rád bere a rád dává! Vleze do baráku a ukradne buchty, co pekla paní máma, ta pak hubuje a prohání čerta po zahradě. Ale čert jí za to druhý den pomůže uklidit statek. Moc mu to nejde, ani ho to nebaví. Panímáma mu na to vždy řekne:,, Kdybys nekradl buchty, nemusel bys uklízet.“ Čertík bydlí v knížce,,Čertova uspávačka“. Čtu ji mému malému bráškovi pro radost.

Buďte hodné, děti, ať vás čertík doma také nepoctí svou návštěvou.

 

„Mládí žije z nadějí, stáří ze vzpomínek.“

David Jechort

Mládí i stáří jsou dvě věkové kategorie, které spolu velice úzce souvisí. Ač by se to nezdálo, je to tak.

Už od nejmenšího človíčka víme, že se toho musí hodně naučit, to proto, aby dospěl a mohl mít svoji vlastní rodinu. Tomu se říká koloběh života.

Mládí je často spojováno s pubertálním obdobím. Kdy „náctiletý“ člověk si připadá mladý a „cetiletý“ starý. Já si myslím, že tomu tak není. Je sice pravda, že dospívající osoba má krásný obličej a mladé pevné tělo. Ovšem spousta lidí vypadá mladě a cítí se staře. Je to proto, že naše tělesná schránka úzce souvisí s duševní.

V mnoha knihách se dočítáme, a myslím, že je na tom něco pravdy, že mládí je dar, je zbrklé, rychlé, paličaté a hlavně nezkušené. Spousta mladých chce všechno hned, aniž by si uvědomili, kolik úsilí je bude ta jistá věc stát. Ale na druhé straně je na mladých lidech pěkné, že mají spoustu ideálů, síly a píle svému cíli dostát. Dalo by se říct, že mládí je naivní.

Jakmile člověk dovrší určitou hranici svého věku, pomyslí si, že je starý. U každého je to jinak. Znám třicetileté starce a padesátileté mladíky. Na starších lidech se mi líbí, jak vypráví příběhy ze svého života a pamatují si vše do posledního slova. Vzpomínají a bilancují, jestli byl jejich život plnohodnotný.

Je sice pravda, že stáří je rozvážné, protože je zkušené a díky tomu prospěšné pro mládí. Na druhou stranu stáří není úplně ideální, staří lidé nadávají na mladé a neuvědomují si, že oni byli zrovna takoví.

Tím se potvrzuje úvaha, že mládí žije z nadějí a stáří ze vzpomínek a mládí jde ruku v ruce se stářím.

 

Když se večer sejde s nocí

Luboš Hroš

Když jsem šel navečer ven, bylo šero.

Měsíc byl načervenalý jako chilli papričky a mraky se zbarvily do oranžova. Rozzářily se hvězdy jako oči ve světle a měsíc byl zakulacený, podobný míči. Pak přišel krutý vítr, který přihnal temný člověk. Najednou se přihnaly mraky, jako by se čerti ženili a pak kapky narážely do cesty. Že by se chtěly prát? Cesta brečela, protože příroda je na ni krutá. Stromy se o sebe otíraly. Vypadalo to, jako by se milovaly. Veverky nadávaly na mraky a květiny uspořádaly veselku. Déšť byl provoněn láskou. Najednou vylezl měsíc, který mi svítil do obličeje, vypadalo to, že se o mě opírá paprsky, které byly průhledné, jako kdyby umíraly. Zkameněl jsem jako betonový sloup.

Louže se smývaly z cesty. Byly podobné barvám z obrazu. Po louce běžel srnec, spěchající za rodinou. Myšák vylézá z nory, aby si odpočinul od hašteřivé manželky. Kosi létají v řadách jako v armádě. Louka je mokrá po veliké sprše a ježek hledá jablíčko, aby zaplnil žaludek. Cestou domů jsem potkal světlušku, svítila mi na cestu. Byl to překrásný večer.

 

Čas Vánoc

J. Pammer, D. Jechort

Zvonec zvoní, škola končí, všude voní purpura,
stromek září, táta vaří, to je česká kultura.
Vidím jiskru v dětských očích, máma dělá srdíčko,
venku zase krásně sněží, pohrajem si maličko.
Ježíšek už chystá sáně, těšíme se zase na ně.
Je tu večer výjimečný, nemůžu si pomoct,
srdce se všem rozeskočí, cítím tuhle bezmoc.
Vánoce, ten krásný čas, těšíme se na ně zas.

 

Vánoční poezie

D. Kořan, V. Vondrášek

Tak nastal ten vánoční čas,
už slyším rolniček hlas.
Vánoční kapři plují v kádi,
symboly Vánoc máme rádi.
Vánoce jsou za rohem,
plakat nikdy nebudem.
Když přijde ten slavný den,
splní se každému svůj sen.
Pod stromečkem dárky jsou,
všichni z kopce pojedou.
Lyže, sáňky, boby, sníh.
Slyšíme ten dětský smích.
Po Vánocích nový rok,
ohňostroj a k jaru krok.
Končí nám tu Vánoce,
sejdeme se po roce.

 

Zima

Markéta Boučková

Snáší se k zemi bílý prach,
pokrývá všechny stromy.
Dětem se o něm zdá ve snách,
zima už je zase tady.
Led se třpytí jako drahokamy,
odráží se v něm sluneční třpyt.
Bruslí na něm děti i dámy,
všude vládne mír a klid.

 

Český jazyk

Slávek Pammer

Vyjmenovaná slova, ty už znám,
jenom mi řekni, zda znáš je sám.
Pádové otázky líbí se všem,
nevíš, co přijde další den.
Pak rozbor vět, hop a skok,
psaní slohů bez osnov.
Čtení, psaní, dramata,
běháme po třídě jak kuřata.

 

Tělesná výchova

David Kořan

Tělocvična připravena,
zvonek zvoní, hurá, hurá.
Cvičební úbor si oblékni,
do pevných cviček své nohy navlékni.
Učitel tělocviku přichází do třídy,
ze stolu vezme kousek křídy.
Na čáru seřadit, připravit, pozor teď
a už duní celý svět.
Před koncem hodiny vezměte činky.
Činkami nemávej, neušpiň plínky.
Seřadit do řady, vyrovnat nohy,
učitel vypráví, že máme vlohy.

 

Jaro

Markéta Boučková

Jaro je už zase tady,
pohltí všechny zimní mrazy.
Sněhuláci se už roztekli,
děti z ledu utekly.
Slunce hřeje naše tváře,
před zimou se neschováte pod polštáře.
Vlaštovky už přilétly,
kameny teplem se zahřály.
Ráno už netrpíme mrazem,
vůně květů se line sadem.
Obloha už zmodrala,
všechny mraky pryč vzala.
Teplo nás příjemně hladí,
jarní barvy k sobě ladí.

---

 

Celoroční projekt - „Poznáváme svůj region“ - 2. stupeň

Žáci a učitelé 2. stupně pracují na celoročním projektu„ Poznáváme svůj region“. Jeho cílem je blíže poznat naše okolí, naučit se získávat poznatky z různých zdrojů, prezentovat výsledky své práce, naučit se komunikovat ve skupině se staršími i mladšími žáky. Součástí projektu byly i tematické zájezdy do předem určených měst. Vedoucími skupin se stali zástupci jednotlivých tříd, kteří si k sobě vylosovali žáky z 2. stupně.

• A. Dušková, A. Procházková- Jince
• J. Ambrozová, D. Jechort- Sedlčany
• M. Maříková, M. Pilíková- Březnice
• J. Vršecká, M. Krůta- Petrovice

 

Smíšené skupiny v doprovodu svých učitelů vyrazily 27. 9. poznávat vylosovaný kraj. Po návratu začali žáci připravovat materiály, které vyvěsili na nástěnky.

Jince

Dne 27. září 2011 jsme uskutečnili tematický výlet do Jinců, kam jsme se dopravili kolem 8:00 vlakem. Jince jsou obec v centru Brd, kde žije kolem 2200 obyvatel.

Po příjezdu na místo jsme šli do centra, kde jsme obdrželi dotazníky a my se vydali ptát na otázky zdejších občanů. Po anketě jsme šli do kasáren, kde na nás již čekal pan kapitán Michal Abrhám. Vzal nás na prohlídku objektu a povídal o historii a současnosti kasáren. V současnosti zde sídlí 13. dělostřelecká brigáda, dojíždí sem asi 92 zaměstnanců, z toho 14% tvoří ženy.

Po prohlídce nás pan Michal odvedl ke knihovně, kde na nás čekala paní, která nám ukázala historickou část města a poté knihovnu, kde jsme dostali malé občerstvení. Zde jsme také přivítali starostu obce. Ten nám vyprávěl o škole a o novinkách města. Po jeho výkladu jsme již spěchali na zpáteční vlak. Návrat do Příbrami byl kolem 14:00 hod. Doufám, že se ještě do tohoto zajímavého kraje vrátíme.

Šárka Králíčková

Sedlčany

V tomto školním roce naše škola odstartovala projekt „Poznáváme svůj region“, ve kterém se žáci druhého stupně rozdělili do skupinek, v nichž později budou zpracovávat informace o vylosovaném městě a obměňovat učiteli přidělenou nástěnku. Naše skupina se skládá ze žáků všech ročníků druhého stupně a vylosovali jsme si město Sedlčany a jako doprovodného učitele paní učitelku Jindřišku Ambrozovou, která bude v průběhu školního roku dohlížet na činnost a příspěvky žáků ve skupině.

Dne 27. 9. 2011 jsme měli za úkol odcestovat do zvoleného města a poznat ho lépe. Do Sedlčan byl odjezd v 7:00 z Příbrami. Po příjezdu na sedlčanské nádraží proběhlo krátké, ale jasné rozvržení časového programu. Poté naše kroky směřovaly k nejslavnějšímu místu tohoto města, a to k Sedlčanské kotlině. Tato trasa vedla okolo čerstvě opravených tenisových kurtů k zimnímu stadionu, kde byla malá pauza na svačinu. Po svačině a krátkém oddechu jsme se vydali k tomu slavnému závodišti a tam pořídili pamětní fotografii. Po kotlině následovalo místní muzeum, v němž jsou vyobrazeny dějiny Sedlčanska od pravěku až k současnosti. Dále jsme zde viděli dva dokumenty o vystěhování místních obyvatel za druhé světové války a o známém hudebním skladateli, nesoucím jméno Josef Suk, který pocházel také z tohoto okresu. Další zajímavostí byly známé Sedlčanské mlékárny, které mimochodem vyrábějí například jogurty Activia, ale i mnoho dalších mléčných výrobků. Od mlékáren jsme se ubírali k poslednímu stanovišti, a to ke KDS, které už přes 50 let vyrábějí nože špičkové kvality, ale také nůžky, pekařské formy, sekery pro řezníky a další zajímavé výrobky. Poté jsme měli rozchod a možnost si něco koupit v prodejně na náměstí. Po ukončení rozchodu už na nás čekalo autobusové nádraží, kam přijel autobus, který nás dovezl zpět do Příbrami. Tam náš výlet končil.

David Kořan

Petrovice

Dne 27. 9. 2011 žáci druhého stupně naší základní školy začali plně pracovat na svém celoročním projektu „Poznáváme svůj region“. Žáci 6., 7., 8. a 9. ročníku byli rozlosováni do čtyř skupin, zástupce každé třídy si vylosoval tým a paní učitelku, která si poté vylosovala region. V osudí byly tyto regiony: Petrovice, Březnice, Sedlčany a Jince. Do Petrovic odcestovala skupina pod vedením p. uč. Vršecké, do Březnice mířila výprava p. uč. Maříkové, do Sedlčan putovala p. uč. Ambrozová se svojí skupinou a do města Jince vyrazila skupinka p. uč. Duškové . Všichni žáci získali nové a důležité informace pro svůj projekt.

Petrovicko je nádherný kraj. Trasu a program jsme si pečlivě naplánovali. Brzy ráno jsme se vydali do městečka vzdáleného asi 33 km. V 8:00 jsme měli objednanou exkurzi v místním ZD. Trvala přes hodinu. Dozvěděli jsme se spoustu informací o místním družstvu, o výrobě hadic i bioplynové stanici.

Následovala exkurze v cukrárně. Již z dálky nás vítala vůně vanilky a šlehačky.

Prohlídku města Petrovice jsme zahájili na místním obecním úřadě. Dále jsme vyhledali místní základní školu, mateřskou školu, kostel i hřiště.

Velmi se nám líbil Mikyšův mlýn. Obyvatelé mlýna nám k němu poskytli spoustu informací.

Posledním navštíveným místem byl Vrškámen, ke kterému vedla náročná cesta přes pole. Váže se k němu spousta pověstí.

Petrovice nás nadchly. Je to město, v němž panuje klid, pohoda. Lidé jsou zde usměvaví a vstřícní. Jistě se sem rádi vrátíme.

Milan Krůta

Březnice

Dne 27. září 2011 jsme se školou jeli na poznávací zájezd do Březnice. Ráno jsme měli sraz na příbramském vlakovém nádraží. Paní učitelka Maříková koupila jízdenky na vlak a vyrazili jsme směr Březnice.

Při příjezdu do Březnice jsme šli na místní zámek. Na zámku jsme měli prohlídku. Po prohlídce zámku jsme šli na obecní úřad, kde jsme si zjistili zajímavé informace o městě Březnice. Na Základní škole v Březnici jsme zjistili, že je tam ještě škola střední. Po návštěvě školy jsme šli přes celé město až k slavnému pivovaru Herold. Pivovar Herold nás překvapil velmi starou budovou. Od pivovaru jsme šli zpět na nádraží a vlakem se vrátili do Příbrami. Po návratu z Březnice jsme měli rozchod po Příbrami.

Všem se v Březnici moc líbilo, a tak všichni pečlivě spolupracovali při samostatném poznávání města Březnice.

Martin Neuman

Den prevence

Dne 5. 9. 2011 proběhl Den prevence na téma “Čí je třída-naše, patříme tedy k sobě“.

Během dne se ve třídách vyráběl strom života, který si žáci pověsili ve třídách, aby jim připomínal, co mají se svými spolužáky společného, v dalších hodinách jsme přemýšleli o pravidlech školní třídy a pověsili jsme je také na nástěnku. Vysvětlovali jsme si, na co máme právo, a jaké máme naopak povinnosti.

Tento den byl pro nás velmi důležitý, neboť jsme se lépe poznali, naučili se spolupracovat a respektovat názory druhých.

Vítek Vondrášek

Síla lidskosti

Dne 9. 9. 2011 se naše škola zúčastnila promítání filmu ,,Síla lidskosti“, který je zaměřen na období 2. světové války, v níž padlo 62 500 000 lidí. Promítání se zúčastnili žáci 5. až 9. ročníku z příbramských i venkovských škol, které se zapojily do projektu hledání ,,Wintových dětí“. Děti byly odvezeny, a tím tak zachráněny a ukryty před krutým Adolfem Hitlerem. Kino nám začalo v 8:00 hodin. Součástí celého programu byla beseda založená na příběhu zachráněných dětí a životě pana Nicholase Wintona. Pak nám byl puštěný dříve zmiňovaný film. Po skončení titulků pak pokračovala další zajímavá vyprávění, ale i hra o čtyři doposud nezveřejněné knihy. Program kina Příbram skončil v 10:00. Myslím si, že to bylo celé zajímavé, a jsem rád, že jsem se zúčastnil takové akce.

David Kořan

Den evropských jazyků

Dne 23. 9. 2011 se na naší škole konal „Den evropských jazyků“. Každá třída dostala zvolenou zemi.

• 1. stupeň: Rusko, Německo, Anglie
• 2. stupeň: Itálie, Francie, Polsko, Slovensko

Žáci měli za úkol udělat pokrm k dané zemi a prezentaci na interaktivní tabuli, vyrobit vlajku, naučit se několik slov v cizím jazyku. Všechny prezentace se velmi vydařily. Na 2. stupni vyhrál 7. ročník, který měl zemi Itálii. První stupeň mezi sebou nesoupeřil. V pokrmu vyhrál 8. ročník, který soutěžil s pokrmem z Francie.

Tyto dny jsou pro žáky velmi přínosné, neboť se naučí spoustu zajímavých věcí.

David Grebeň

---

 

Dny otevřených dveří

1. Veřejnost - 1. října

Dne 1. října se v naší škole uskutečnil Den otevřených dveří pro širokou veřejnost.

Třídy byly připravené již od samého rána. Každá učebna představila jiný předmět, paní učitelky ukázaly veřejnosti práci na interaktivních tabulích, učebnice, odborné knihy i různorodé pomůcky pro výuku. Lidé měli možnost si vše osobně vyzkoušet.

V přízemí budovy byly otevřené kroniky, návštěvníci mohli vzpomínat na své zážitky v základní škole. Ve školní jídelně nechybělo občerstvení, ve školní družině se promítaly záznamy ze školních akcí.

O prohlídku naší školy byl opravdu velký zájem. Přišlo mnoho bývalých žáků, kteří nostalgicky vzpomínali se svými bývalými učiteli na zážitky z dětství a zároveň se svěřili se svým současným životem.

Děkujeme za váš zájem.

2. Rodiče - 24.,25. října

Ve dnech 24., 25. října se uskutečnil Den otevřených dveří pro rodiče našich žáků. Měli jedinečnou možnost vidět své děti při výuce, ocenit jejich aktivitu, spolupráci se spolužáky a v neposlední řadě zhodnotit i jejich chování nejen během výuky, ale i o přestávkách. Této šance využilo bohužel málo rodičů, obzvláště na 2. stupni, třebaže zájem o tuto možnost vyšel právě od rodičů našich žáků. Děkujeme tímto našim pedagogům za to, že otevřeli dveře svých učeben pro dobrou věc.

J. Vršecká

Školní akademie

My všichni školou povinní

Devítiletá školní docházka je povinnou součástí života každého z nás. Proto jsme se rozhodli toto téma využít jako název naší letošní školní akademie – „My všichni školou povinní“.

Školní akce se konala v měsíci červnu v Dolních Hbitech. Děti ze zdejší základní i mateřské školy si připravily pestrý program, aby mohly návštěvníkům ukázat, jak dlouhou cestu musí po nástupu do školky vykonat, než opustí školu základní.

Program byl přijat s nadšením, neboť se mnozí přítomní vrátili do svého dětství. Připomněli si zábavnou formou hodiny českého jazyka, matematiky, vlastivědy, hudební výchovy a další. Účinkující zpívali, přednášeli, tančili, cvičili a hráli rozmanité scénky. Celým programem provázeli žáci 9. ročníku, kteří se v závěru rozloučili s naší školou dojemným proslovem.

Cestičkou do školy vše začíná a cestičkou k domovu vše končí…Doufáme, že jste s námi strávili příjemné odpoledne.

Jana Vršecká

Den Země

Dne 22. 4. slaví naše matička Země svůj svátek. Pojďme společně přemýšlet, jak se k naší Zemi chováme a co pro ni můžeme udělat.

Pro naši školu jsou ekologická témata samozřejmostí během celého školního roku. Třídíme odpad, hrajeme ekologické hry, chodíme do přírody. Přesto si však v tento významný den připomínáme, že Země nás opravdu potřebuje.

Než jsme vyrazili uklidit naši obec, společně jsme si před školou zazpívali píseň věnovanou naší Zemi. Dobře naladěni jsme poté vyrazili odklízet odpadky a čistit okolí naší školy.

Následovaly projektové práce ve třídách- tvorba ekologického pexesa, ztvárnění Stromu života, ekologické hry. Vymýšleli jsme vzkazy naší Zemi a věšeli je na vyrobený stromek. Velmi zdařilé dopoledne jsme ukončili prezentací svých prací před školou.

Jsem si jistá jednou věcí. Nesmíme být lhostejní. Všímejme si lidí kolem nás, okolní přírody i problémů celého světa a zkusme pomoci. Naše škola se o to snaží a co VY?

Jitka Vondrášková

Den matek

Dne 5. května 2011 se v naší škole uskutečnil Den maminek. Bylo pro ně od našich žáků přichystané překvapení- vystoupení, které provázela Jitka Vondrášková. Během toho maminky slyšely mnoho básniček, viděly scénky v cizích jazycích, zpívaly se krásné písně. Maminky, babičky i tatínkové měli velkou radost. Na závěr programu předaly děti maminkám přáníčka, která si mohly v klidu přečíst u občerstvení.

Jitka Vondrášková

Den zdraví

Jako každý rok i letos se na naší škole uskutečnil PROJEKTOVÝ DEN ZDRAVÍ, letos ovšem zase v trochu jiném duchu. Konal se v úterý 10. května.

První hodinu jsme se se svými třídními učitelkami zabývali diskusí a vyplňováním pracovních listů na téma šikana a kyberšikana. Pak už se jednotlivé třídy rozmístily po všech stanovištích, která si připravily paní učitelky, a věnovaly se připravenému programu. Stanoviště byla následující: V počítačovně jsme se pod vedením paní Maříkové zabývali různými sporty, v kuchyňce jsme za dohledu paní učitelek Sedlákové a Suché kuchtili salát z vlastních surovin. Na školním dvoře ve společnosti paní Duškové jsme se věnovali letním sportům. V první třídě jsme se za přítomnosti paní učitelky Vršecké ponořili do vybarvování mandal. U paní Holečkové jsme se zabývali dětmi s handicapem a u paní učitelky Ambrozové jsme tvořili jídelníček.

Tyto projektové dny jsou vždy pro nás přínosem. Mnoho se toho naučíme a prakticky i vyzkoušíme.

Petra Sýkorová

Soutěž na PC mezi partnerskými školami v rámci projektu ,,Využívání inovačních metod ICT při výuce“

Dne 10. 2. 2011 se v naší škole konala soutěž z informatiky v rámci projektu „Využívání inovačních metod ICT při výuce“. Sjeli se k nám zástupci z dalších dvou škol, ze ZŠ a MŠ Jesenice a ZŠ Kosova Hora.

Ráno jsme se sešli v učebně vedle ředitelny, kde jsme se seznámili s naším programem. Poté jsme se odebrali do počítačové učebny, kde jsme každý zaujali své místo a začali v Powerpointu vypracovávat zadané téma. Já osobně jsem si vybral téma „Globální oteplování“. Další témata byla například -„ Zdravá výživa“ , „ Evropská unie“ , „ Olympiáda“ aj. Převažovala první dvě témata. Celkově jsme na vypracování měli asi dvě a půl hodiny. Po dvou hodinách jsme měli přestávku a poté jsme měli půl hodiny na dokončení práce. Jakmile všichni odeslali své práce, přesunuli jsme se zpět do učebny, kde mohla začít prezentace našich prací na interaktivní tabuli. Po skončení všech zajímavých prezentací se paní učitelky, které zasedly do poroty, rozhodovaly o tom, kdo nejlépe zvládl zadanou práci. K obědu byl kuřecí řízek s bramborovou kaší. Všichni si velice pochutnali. Po obědě byly vyhlášeny výsledky.

Žáci umístění na prvních třech místech pojedou za odměnu na výjezdní konferenci učitelů, kde budou prezentovat výsledky své práce před kolektivem pedagogů.

Poté jsme se všichni rozloučili a odebrali se domů.

Václav Kofroň

Dne 17. 2. 2011 proběhla soutěž na PC pro 1. stupeň v rámci projektu „Využívání inovačních metod ICT při výuce“. Setkali jsme se s kamarády ze škol ZŠ a MŠ Suchodol, ZŠ Kosova Hora a ZŠ a MŠ Jesenice. V učebně nám byl sdělen rozvrh a plán našich prací. Každý si vylosoval kartičku s číslem daného počítače a dostali jsme pravidla soutěže.

Potom jsme se přemístili do učebny PC, kde jsme měli v programu Office Word vytvořit plakát nebo pozvánku na téma „Maškarní bál“. Po dlouhé práci jsme byli odměněni dobrou svačinou. Když jsme dodělali své práce a poslali je e-mailem paní ředitelce, začala prezentace v interaktivní učebně před porotou. V porotě zasedly paní ředitelky z partnerských škol. Než se vyhlásily výsledky, žákyně 9. ročníku si pro nás připravily prima soutěže. Vyhlášením vítězů byla soutěž ukončena a tři nejlepší pojedou do Bechyně, kde budou prezentovat své práce před učitelským sborem.

Michaela Pilíková

Projektový den vánočních tradic - Vánoční trhy

Dne 6. 12. se v naší škole konal Projektový den vánočních tradic. V tomto dni žáci naší školy hovořili o různých tradicích, které jsou v naší zemi a také mimo naše hranice. Dále také pomáhali vyrábět vánoční výrobky na vánoční trhy, které se konaly 10. 12. 2010 od 17:00 s vystoupením. Na trhy přišlo mnoho lidí. Nakoupili si u nás mnoho našich výrobků, zastavili se u našeho občerstvení a ochutnali, co jsme jim připravili dobrého. Všem se určitě u nás líbilo a my jim za jejich návštěvu i finanční příspěvky děkujeme.

Jitka Vondrášková

Ochrana člověka za mimořádných situací

Dne 18. 10. 2010 se v naší škole a i mimo ni uskutečnil projektový den Ochrana člověka za mimořádných situací. Tento den se opakuje v této škole už mnoho let. Každý rok se učíme znalosti, které budeme v životě potřebovat a musíme je znát, abychom se o sebe, ale i o druhé dokázali postarat třeba i v obtížných situacích.

Jak probíhá evakuace? Co jsou to živelné pohromy? Kam zavolat a co mám říct, pokud budu mít problém? Uměla bych si postavit v přírodě přístřešek pro přežití? A jak tam vlastně přežiju, pokud s sebou nemám jídlo, telefon? Dokázala bych poskytnout první pomoc? Na tyto a další otázky jsme nalézali odpovědi na stanovištích, která se nacházela v budově školy, ale i venku na předem připravené trase, kde nám vše prakticky ukazovali členové Klubu vojenské historie Příbram. Vše jsme si sami samozřejmě vyzkoušeli.

Myslím si, že tento den se opět velice vydařil. Sice nám nepřálo příliš počasí, ale to nám nevadilo. Učili jsme se přece, jak obstát v obtížných situacích. Tak doufejme, že si tyto načerpané vědomosti budeme dobře pamatovat, abychom se v životě o sebe dokázali postarat.

Jitka Vondrášková

Evropský den jazyků

Dne 24. 9. se konal projektový den Evropský den jazyků. Tato akce trvala 3 vyučovací hodiny. Po 20 minutách se ve třídách střídali žáci 9. ročníku. Každý měl s sebou ve třídě na pomoc 1 učitelku.

 

• španělština- J. Stýblo, E. Spilková, J. Vršecká
• italština- P. Hůla, V. Volf, J. Suchá
• ruština- A. Volfová, M. Sedláková
• němčina- K. Hrbková, P. Sýkorová, A. Dušková
• angličtina- V. Kofroň, M. Maříková
• francouzština- J. Vondrášková, J. Ambrozová

 

Žáci 9. ročníku si vše moc hezky připravili. Poučili nás o zemích, tradicích, učili jsme se počítat i představit se. Tento den byl moc přínosný, dozvěděli jsme se mnoho nového.

Lucie Sekyrková

Řím- gladiátoři

Stejně jako každý rok i letos naši výuku dějepisu obohatilo zajímavé představení. Vystoupení na téma „Řím-gladiátoři“ bylo vtipné, poučné a dětem se velmi líbilo.

Ráno v 8 hodin se všichni žáci naší školy sešli v sálu, kde se představení konalo. Herci nás nejdříve seznámili s programem, vyptávali se nás na různé dějepisné události. Děti si poté mohly zkusit postavit bojovou formaci a dokázat si, zda by i ony samy obstály v boji. Zajímavé byly kostýmy i kulisy. Dozvěděli jsme se spousty zajímavých informací z té doby, které se nám jistě budou hodit v hodinách dějepisu.

Po hodině vystoupení skončilo a herci se s námi rozloučili. Jejich snahu jsme ocenili potleskem.

Katka Nekolná, Eliška Černá

Poznáváme jiné kultury

ZŠ a MŠ Dolní Hbity se rozhodla v měsíci říjnu jako každý rok uspořádat projektový den multikulturní výchovy, tentokrát na téma Čína. Naším cílem bylo uvědomit si, že i když je každý člověk jiný, všichni jsme si navzájem rovni. Chceme poznávat jiné národy, jejich kulturu a bojovat proti rasismu a xenofobii.

První 4 vyučovací hodiny byla multikulturní výchova začleněna do jednotlivých předmětů podle rozvrhu. Dozvěděli jsme se o čínské literatuře, historii, písmu, zeměpisných údajích, zkoušeli jsme si říci základní čínské fráze, počítat. Paní učitelky nám obohatily tento den o spousty nových zážitků a vědomostí. Připravili jsme článek do regionálního tisku a vytvořili plakát ze získaných poznatků. V závěru celého dne jsme své práce prezentovali před porotou. Nejlepší díla byla vyhodnocena a odměněna bouřlivým potleskem.

Myslíme si, že je důležité, abychom netrpěli předsudky, neboť ty dokážou velmi narušit vztahy mezi lidmi. Jsme rádi, že se o tom na naší škole otevřeně mluví a vážíme si toho.

8. ročník

Sebepoškozování

V měsíci květnu se konala na Základní škole v Dolních Hbitech beseda pro děti na téma Sebepoškozování. Vedla ji paní Eva Burdová ze sdružení Elrond. 
V současné době je toto téma slyšet skutečně všude. Otázkou však zůstává, co to sebepoškozování vůbec je a kde se s ním můžeme setkat. 
Sebepoškozování je proces, kdy se osoba s jistými problémy nemá komu svěřit a utlačuje to v sobě tak dlouho, dokud to nepřeroste do intenzivních psychických problémů. Sebepoškozování je často spojováno se stylem EMO. Osoba, která prochází tímto procesem, nevidí jiné řešení, než svou psychickou bolest a utrpení projevit poškozováním sebe samotného, díky čemuž se mu uleví od momentálních nepříjemných pocitů, okamžiků a problémů. Sebepoškozování nemá jen za následky jizvy a řezné rány, jak je známo, ale také ztrátu rodiny, přátel a svých blízkých. 
Nejen toto, ale i možná řešení těchto problémů, jsme se během dvouhodinového semináře dozvěděli. Pracovali jsme v kruhu i ve skupinách, diskutovali jsme, zhlédli jsme různé prezentace a ukázky z filmů. 
Pro žáky 2. stupně byla beseda velmi přínosná obzvláště proto, že téma Sebepoškozování je v současné době aktuální a je třeba o něm vědět a mluvit. 

Autor: Denisa Kadlecová

 

DEN MATEK

Dne 6. května 2010 se od 15:30 v naší školní jídelně uskutečnila besídka pro maminky k jejich svátku. 
Den matek je krásným a významným svátkem, během kterého děkují všechny děti svým maminkám za to, jak je vychovaly nebo za spoustu dalších důležitých věcí. 
Téměř každá třída si připravila program pro maminky. Například vystoupili malí žáci s flétnami, klavírista, některé děti recitovaly, jiné zpívaly. Mezi ty vtipné programy patřilo napodobování hvězd (Michael Jackson, Pepa Vojtek a Elvis Presley), do kterého se pustili žáci 6. ročníku. Nakonec předvedli osmáci svá pěkná vystoupení- píseň Příběh nekončí, báseň o malíři a závěrečnou píseň. 
Myslím, že se besídka maminkám líbila, program byl pestrý a účinkující spokojeni se svými výkony. Maminky odešly s malým dárečkem a úsměvem na tváři. 

Autor: Jitka Vondrášková

 

Dopravní soutěž

Dne 12. 5. se Jitka Vondrášková, Aneta Volfová, Václav Kofroň a Filip Patera účastnili dopravní soutěže v Příbrami. Spolu s paní učitelkou Jindřiškou Ambrozovou vyrazili obhajovat loňské vítězství. Pro naše soutěžící byly připraveny tyto úkoly- jízda zručnosti, jízda městem, testy z dopravní výchovy a zdravověda. 
I přes velkou konkurenci zástupců jiných škol z Příbrami a okolí dokázali naši šikovní žáci opět vybojovat 1. místo. V měsíci červnu se všichni čtyři zúčastní krajského kola v Mělníku. Budeme jim všichni držet palce, ať se dobře umístí. 
Ředitelství školy tímto děkuje výše jmenovaným žákům za vzornou reprezentaci školy. 

Autor: Aneta Volfová

 

DEN ZDRAVÍ

V měsíci květnu proběhl na naší škole projektový den věnovaný prevenci rizikového chování- DEN ZDRAVÍ . 
Na úvod jsme si všichni povídali o kamarádství, přátelství, ale i o šikaně a ubližování. Řekli jsme si, co se nám líbí a co ne, ve skupinách jsme zpracovávali téma, jaký by měl být kamarád. 
Druhá hodina patřila vzájemné spolupráci mezi třídami. My jsme společně se 7. ročníkem vyráběli hezkou záložku. Tu jsme si na konci hodiny vzájemně darovali. 
Třetí hodina patřila vzkazům pro všechny smutné děti. Přáli jsme jim štěstí, hodně kamarádů, moře lásky, hodně úsměvů a hezké slovo. Závěrem pro nás 9. ročník vymyslel dotazník, který jsme vypracovali a společně vyhodnotili. 
Tento den se mi moc líbil. Byl přece o přátelství a hezkých vztazích mezi námi. 
4., 5. ročník

 

Nemilé překvapení

Jednoho dne jsem šel do školy a před budovou stálo policejní auto. Říkám si: „Co se stalo?“ Odpověď se mi naskytla u zadního vchodu. Tam byla rozbitá skleněná výplň dveří a uvnitř vylomená mříž. Bylo mi hned jasné, že školu navštívili zloději. „Kdo to mohl být?“ ptala se většina žáků. Vždyť to, co ukradli (kameru, fotoaparát), jsme si zakoupili z našich trhů. Divím se: „Co je to za lidi, kteří přijedou krást do školy?“ Myslím si, že nemají rádi děti, když je dokážou okrást. Po této smutné události byl v celé škole nainstalován bezpečnostní systém. 
4., 5. ročník

 

Jak pracovat s problémovým žákem?

V současné době se ve školách stále více objevují problémoví žáci, je tedy potřeba umět s nimi pracovat. Domníváme se, že tento problém bude přetrvávat i v budoucnu především s nárůstem rozdílů mezi žáky (rozdíly v oblasti sociální, národnostní, náboženské, aj.), proto jsme se rozhodli pokračovat ve vzdělávání pedagogů v oblasti prevence rizikového chování. 
Na Základní škole v Dolních Hbitech proběhl celodenní seminář na téma Práce s problémovým žákem. Jeho cílem bylo získat potřebné informace k efektivnímu řešení různých konfliktů, dokázat díky správně použitým formám práce předcházet hlubším patologickým jevům v chování žáků a komunikaci s nimi. Oslovili jsme lektory, s kterými máme velmi dobré zkušenosti- Mgr. Evu Burdovou a Mgr. Jiřího Sixtu. 
Seminář probíhal v přátelské atmosféře vybízející k otevřenosti a případné spolupráci. Výklad teorie se prolínal s praktickými nácviky jednotlivých technik. V závěru celého dne všichni slovně zhodnotili nejen výkon lektorů, ale také praktickou využitelnost získaných dovedností. 
ZŠ a MŠ Dolní Hbity

 

ZŠ Úvaly

Dne 22.4. 2010 se zástupci našeho školního parlamentu a redakční rady vydali podívat na Základní školu do Úval v Praze. 
Již v brzkých ranních hodinách jsme v čele s p. ředitelkou Vlastou Peckovou a p.uč. Boženou Pelcnerovou usedli do autobusu mířícího do Prahy. Cesta utekla celkem rychle a už jsme stáli v Praze. Zakoupili jsme jízdenky a dále jsme pokračovali tramvají. Dojeli jsme až na vlakové nádraží, kde jsme po chvilkovém bloudění nakonec s pomocí jednoho ochotného pána našli náš vlak a určitý vagón. Uvnitř nás překvapil jeho komfort. Po pár stanicích nám informační tabule ukázala náš cíl: Praha- Úvaly. Na nádraží nás už čekal osobně pan ředitel. Ten nás dovedl až k areálu školy. Dostali jsme instrukce, jak bude den probíhat a šli jsme dovnitř. Nejdříve jsme prošli první stupeň, následně jsme se podívali do ředitelny a nakonec jsme došli do třídy, kde už na náš čekaly děti z jejich parlamentu v čele s paní učitelkou. Usedli jsme k připraveným stolům, na kterých už ležely dárky (blok a propiska). I my jsme předali naše dárky jim. Každý z nás dostal lísteček se svým jménem, který si přilepil na sebe a potom jsme se vzájemně představili, řekli si něco o naší práci atd... Zazvonilo na přestávku a jejich žáci opustili třídu a k nám přišel pan ředitel a my jsme se ho mohli na cokoli zeptat. Mezitím jsme se posilnili připraveným občerstvením. Po několika obecných i osobnějších dotazech se tento dialog ukončil a po přestávce se všichni vrátili zpět do třídy. Nyní už jsme byli jen v rukou jejich paní učitelky. Rozdělili jsme se do 4 skupin a začala práce. Jako první jsme vypracovávali projekt na téma:,, K čemu je dobrý parlament?“ Asi po deseti minutách začala diskuse a zapisování našich jednotlivých bodů na společný papír. Jako další bod programu byla prohlídka jednotlivých tříd a prací žáků na škole. Když se vše prošlo, vrátili jsme se do třídy a začala druhá skupinová práce. Tentokrát bylo úkolem nakreslit správného ,,Parlamenťáka“. Všichni uchopili fixy a za chvíli byla na světě opravdu originální umělecká díla. Každý toho svého panáka představil ostatním. Vzali jsme si věci a přesunuli se do jídelny, která je na tak velký počet dětí opravdu hodně malá. K jídlu bylo knedlo-vepřo-zelo. Po obědě nám paní učitelka ukázala některé z památek Úval, například sochu Jana Nepomuckého. Na hodinkách se ukázalo 13:00 hodin a to bylo znamení, že se máme odebrat na zpáteční cestu. Rozloučili jsme se a vyrazili na vlak společně s panem ředitelem, který odjížděl na školení. Přesedli jsme zase na tramvaj a mířili na autobusovou zastávku. Mezitím se od nás oddělili oba ředitelé a my pokračovali už jen s paní uč. Pelcnerovou. Za hodinku jsme byli v Příbrami, kde se všichni rozešli. 
Všem se výlet určitě líbil, získali jsme nové přátele a už se těšíme na jejich návštěvu naší školy. 

Autor: Lukáš Paták

 

Den Země

Den Země se uskutečnil dne 22. 4. 2010. 
První dvě vyučovací hodiny uklízeli žáci celé školy za doprovodu třídních učitelů vesničku Dolní Hbity. Nutno dodat, že velmi dobře. 
Další tři zbývající hodiny chodili starší žáci venku po stanovištích. Ochutnávali koření, hádali druhy stromů, plodů, stopy zvířat…Vypracovávali také pracovní listy, do kterých bylo zavedeno učivo anglického jazyka a přírodopisu. Celkem bylo devět stanovišť. 
Mladší žáci zkoumali les, louku, rybník- rostlinky, dřeviny i zvířata. 
Všem se projektový den moc líbil. 

Autor: Milan Krůta

 

Den dopravní výchovy

Dne 29. 4. 2010 probíhal v naší škole Den dopravní výchovy. V tento den se děti neučí klasickým způsobem ve třídách, ale zkouší si praktickým způsobem v terénu všechny dovednosti, které by měly znát. 
Venku byla 4 stanoviště - viditelnost, křižovatky, mapy a cyklistické kolo. Žáci byli rozděleni do skupin podle tříd. Po tomto programu se přesunuli do budovy školy, kde s třídními učitelkami probírali první pomoc, značky+křižovatky a tvořili brožuru pro cyklisty, která měla obsahovat vše, co jsme ten den pochytili a co bychom si měli pamatovat. 
Ten to den se velice vyvedl. 

Autor: Jitka Vondrášková

 

Křeslo pro hosta

uvádí Jiřího Vacka v hlavní roli =). Tak zněl podtitulek dlouho připravované školní akce Křeslo pro hosta, která se konala v pondělí 12. dubna od 13 hodin ve školní jídelně. Povolání našeho významného hosta je zajímavé a jistě dobrodružné- záchranář. Vyprávěl dětem mnoho zajímavých historek- smutných i veselých, zároveň je poučil, jak se v různých situacích mají chovat. Ujistil žáky, že jeho práce je sice velmi náročná a mnohdy smutná, avšak většinou má dobrý konec. 
Akci uváděla děvčata z 8. ročníku- A. Volfová a J. Vondrášková. Nejdříve mu dívky pokládaly předem připravené otázky, později byly vyzvány děti v hledišti, ptaly se opravdu zajímavě. Od konkrétních dotazů na jednotlivé případy se přecházelo k obecným poznatkům (první pomoc, náplň práce, vybavení záchranářského vozu,…). 
Tyto akce jsou smysluplné, neboť spojují školu s praktickým životem. Děkujeme. 

Autor: Jitka Vondrášková

 

Lyžařský výcvik na Šumavě

Konečně to přišlo. 10. leden. Na lyžařský výcvik se všechny děti moc těšily. Jedenáct žáků 2. stupně vyrazilo spolu s paní ředitelkou V. Peckovou vstříc novým zážitkům. Penzion Jiskra byl hezký a prostorný, malý bufet byl plný dobrot, nechyběly stolní fotbálek, stolní tenis, posilovna a to nejdůležitější- nadýchaná sněhová peřina, na níž jsme se velmi těšili. 
Paní ředitelka a instruktor Mgr. Jaroslav Březka byli velmi milí a hodně nás naučili. Celý týden jsme dopoledne a odpoledne lyžovali, plnili jsme různé úkoly, užívali si pohodové chvíle osobního volna a prožili mnoho legrace při večerních hrách i soutěžích. Velmi nás zaujala přednáška horské služby, která nás poučila o bezpečnosti na horách. Prožili jsme dobrodružnou cestu na horu Pancíř. Bylo to velmi náročné, ale zvládli jsme to! Měli jsme možnost poznat nové kamarády, neboť se kurzu účastnili i žáci jiné školy. Poslední den se konaly závody, sjezd a slalom. Jednu vyhrál Vítek Vondrášek a druhou Pavel Hůla. Přítomen byl i instruktor snowboardingu. Na konci výcviku už všichni ovládali lyže skvěle jako mistři. Děkujeme všem za možnost zdokonalovat se v zimních sportech. Lyžařský výcvik nám přinesl spoustu zážitků, na které budeme dlouho vzpomínat. 

Autor: Eliška Černá

 

Čím je pro mne tato škola výjimečná?

Vítek Vondrášek 

Do této školy chodím téměř 7 let a myslím si, že je výjimečná, protože má dobrý učitelský sbor. Učitelky nás hodně naučí, mají o nás zájem, mluví s námi…za to jsem jim moc vděčný. Paní ředitelka pořádá různé akce. V poslední době mě nejvíce zaujal projektový den Ochrana člověka za mimořádných situací. Myslím si, že moc škol v našem okolí takové dny nepořádá. Přijeli vojáci a učili nás spoustu věcí. Dále se mi moc líbilo na tematickém zájezdě v Kolíně. Na téhle škole je kolem 100 žáků, což má také velké výhody. Jsme tu taková velká rodina, tak si toho važme.

Eliška Černá 

Mně se nejvíce na této škole líbí, že tu máme učitele, kteří se nám věnují. Jsou velmi milí a vždycky na nás mají čas, řeší s námi naše starosti a problémy. Děláme tu různé akce, třeba Školní akademie jsou vždy moc hezké, někdy věnované historii, jindy sportu. Nebo vánoční a velikonoční trhy. Přijde vždy spousta lidí a nakupuje si u nás naše výrobky. Máme pak velkou radost. Je tu méně dětí, než mají jiné školy. Ale to nevadí, protože co je malé, je i hezké!!! 

Mirka Růžková 

Tato škola je výjimečná už tím, že je uvnitř velmi hezká a cítím se tu dobře. Chodím sem 2. rokem a moc se mi tu líbí. Paní učitelky nás učí moc dobře, jsou hodné a milé. Organizují se hezké zájezdy, máme projektové dny, trhy, ale i pěkné hodiny, ve kterých se toho hodně dozvíme. Já se sice moc dobře neučím, ale jsem tu ráda, a to je hlavní. 

David Jechort 

Do této školy chodím již 7. rokem a je pro mě výjimečná hlavně tím, že tu mám spoustu kamarádů, bez kterých bych si svůj život nedokázal představit. Dále se mi líbí, že pro nás paní ředitelka s dalšími učiteli pořádá různé akce- např. se mi líbí Křeslo pro hosta, v němž už seděli takové osobnosti jako V. Pech, P. Kostovčíková a další…Mám rád projektové dny, ve kterých se učíme jinými způsoby. A také mám radost, že tu není hodně dětí, a tak na nás mají učitelé víc času. Proto mám tuhle školu rád. 
 

Zdravý životní styl

Zdraví je jednou z nejdůležitějších hodnot člověka. Abychom byli zdraví a mohli jsme prožít spokojený a šťastný život, měli bychom již od útlého dětství směřovat své kroky cestou zdravého životního stylu. Toto téma se proto stalo prioritou i naší školy v Dolních Hbitech. 
V měsíci listopadu byla pozvána Mgr. Eva Burdová, která se touto problematikou již dlouho zabývá. Žáky na 2. stupni obohatila o spoustu nových poznatků různými formami a metodami. Atmosféra ve třídách byla velmi příjemná, napětí brzy opadlo a žáci se nebáli komunikovat a ptát se na věci, které je zajímají. Děti pracovaly v kruhu i ve skupinách, diskutovaly a samy se pak pokoušely nacházet odpovědi na své otázky. Témata byla různá- kvalita mezilidských vztahů, záliby, sport, hygiena, zdravá životospráva a s ní související poruchy příjmu potravy- anorexie a bulimie. 
Pojďte se s našimi žáky vydat na cestu zdravého životního stylu, neboť je to cesta plnohodnotného a šťastného života.

Článek, který vyšel v Periskopu 
 

Učíme se chovat zodpovědně…

Dne 22. října proběhl v ZŠ a MŠ Dolní Hbity projektový den- Ochrana člověka za mimořádných situací. Jeho cílem bylo projevovat odpovědné chování v situacích ohrožení zdraví a osobní bezpečí při mimoškolních událostech. Žáci se na něj museli řádně připravit. V batohu si přinesli důležité věci- hygienické potřeby, náhradní oblečení, baterku, píšťalku, prostředky improvizované ochrany, svačinu a pití. 
Přizváni byli členové Klubu vojenské historie Příbram, kteří nám spolu s našimi učitelkami předávali profesionální rady, ale hlavně nám na jednotlivých stanovištích prakticky ukazovali různé věci, které jsme si mohli vyzkoušet. Za to jim srdečně děkujeme. 
Na stanovištích ve škole jsme se zabývali například těmito tématy- evakuační zavazadlo, záchranné složky v ČR. Poté jsme vyrazili do terénu, kde na nás čekaly neskutečné zážitky. Probíhali jsme překážkovou dráhou, orientovali jsme se v prostoru, učili se přežít v tíživých podmínkách, reagovat v případě, když dojde ke zranění, opakovali jsme si topografické značky a samozřejmě nechyběly zbraně, s kterými nás velmi opatrně seznamovali profesionálové. Vše jsme si vyzkoušeli, samozřejmě pod jejich dohledem za přísně dodržovaných pravidel. 
Tento den se nadlouho vryje do naší paměti. Jak jinak se naučíme tyto důležité věci než tak, že si vše sami vyzkoušíme?

Autor: M. Kostínek

 

„Cizinci mezi námi“

V týdnu od 19. do 23. října 2009 na 1. stupni v ZŠ a MŠ Dolní Hbity proběhl „MULTIKULTURNÍ TÝDEN.“ Žáci se seznámili s kulturou a odlišnostmi jiných národů. Měli možnost jíst čínskými hůlkami, obléknout se jako Indka, zatančit si v pro nás netypickém rytmu. Závěrem týdne jsme se sešli v jídelně ZŠ, kde proběhla prezentace jednotlivých zemí za účasti rodičů.

 

DEN TURISTIKY

Jako každý rok se na naší škole uskutečnil turistický den. Opět se tato akce školy konala na konci června. 
Počasí sice žákům nepřálo, ale přesto se vydali se svými učiteli na jimi předem domluvené místo. Žáci 1. a 2. ročníku se společně vydali směrem k místnímu hřbitovu, na Luhy a po té zpátky do Dolních Hbit. Po cestě hráli hru šipkovanou. Celoročně spojený 3. a 4. ročník vyrazil do Jablonné. Děti docházející do 5. ročníku se pod vedením p.uč.Holečkové šly podívat na Jelence. Tam směřoval i 9. ročník. Žáci 6. a 7. ročníku se společně s p. uč. Vršeckou a Maříkovou vydali do Smolotel. Osmáci vyrazili do Kamýku nad Vltavou. 
V tento den se žáci učili poznávat rostliny, stopy zvířat, první pomoc nebo třeba turistické značky. Také si rozvíjeli svou kondici. Den turistiky je pro děti možnost naučit se teorii přímo v praxi. Turistický den je velmi oblíbený a jistě se všichni těší na příští rok na další takový den. 

Autor: Lucka Novotná

 

Sportovní den

Koncem června se uskutečnil v dolnohbitské škole sportovní den. Žáci se po 45 minutách střídali v desetičlenných skupinkách na 5 stanovištích. Zkoušeli střílet ze vzduchovky, učili se sebeobraně, nechyběly úpolové, pálkové a míčové hry. Dětem se tento den moc líbil, protože sportovali, hráli si, ale naučili se i spousty nových věcí. Jsme rádi, že se naše škola snaží pro své děti vymýšlet a realizovat tyto akce, při nichž se učíme přenášet teorii do praxe. 

Autor: Pavel Sekyrka

 

Projektový den „ZDRAVÍ“

Dolnohbitská škola se před koncem školního roku oblékla do historického kabátu. Tamní žáci si pod vedením paní ředitelky připravili školní akademii, která nesla název „ Středověká pověst aneb jak Karel IV. do Hbit přišel“. 
Vystoupení bylo vskutku velkolepé. Král Karel IV. vstoupil na scénu za podmanivé hudby z alba Noc na Karlštejně. A diváci v sále rázem ztichli. Před nimi začal ožívat dávný příběh, v němž se prolínaly hudební prvky s mluveným slovem. Diváci prožívali romantické chvilky při setkání Karla IV. s Eliškou Pomořanskou, ale i napětí při vystoupení dvorních dam s meči. Úsměv na tvářích se jim rozlil při vystoupení středověkých kejklířů a žongléřů. Dávnou atmosféru dokreslovala stylově zvolená hudba. 
V závěru programu pozval hlavní komoří hradu Vrškamýk žáky 9. ročníku, aby přednesli oslavnou řeč a poděkování za jejich devítiletý pobyt. 
Hlavní postavu krále ztvárnil velmi noblesně bývalý žák školy Čestmír Bílek. Velký potlesk patřil všem vystupujícím žákům, kteří si dokázali svou přirozeností podmanit obecenstvo. 
Programem provázela v roli vypravěče paní ředitelka V. Pecková. Celé vystoupení připravila ve spolupráci s ostatními pracovníky školy a je nutné dodat, že velmi profesionálně. Přestože naše škola směřuje vstříc budoucnosti, není na škodu se někdy zastavit a ohlédnout do minulosti. Jsme rádi, že se nám to podařilo. 

Autor: Jana Vršecká

 

BITVA V DOLNÍCH HBITECH

Dne 8. 5. 2009 se na návsi v malé vesničce Dolní Hbity na Příbramsku uskutečnilo připomenutí jedné z posledních bitev 2. světové války. Bitvu, která se slavila u příležitosti státního svátku Dne vítězství, organizoval pan Josef Čapek (Klub vojenské historie- Příbram) ve spolupráci s Obecním úřadem v Dolních Hbitech. Událost si nenechalo samozřejmě ujít mnoho příznivců z okolních vesnic. Počasí nám přálo, a tak jsme s radostí a napětím mohli sledovat, jak bitva probíhá a jak dopadne. V průběhu působivé podívané jsme přímo v dějišti bojů mohli zahlédnout i paní ředitelku zdejší školy Vlastu Peckovou, která hrála krajanku a její zástupkyni paní Boženu Pelcnerovou, která se na několik okamžiků stala statkářkou. V bitvě účinkovali zástupci zemí bojujících ve 2. sv. válce- Rusové, kteří nás osvobodili, dále Češi, Američané a Němci. Na návsi bylo zajištěno občerstvení. Všem se připomenutí důležitých okamžiků naší historie moc líbilo, přestože nám chvílemi běhal mráz po zádech. Reálnost některých scén byla totiž natolik přesvědčivá, že nám připadalo, jako bychom se sami ocitli ve 2. světové válce. Jsme rádi, že se rekonstrukce bitvy mohla odehrát u nás v Dolních Hbitech. Děkujeme. 

Autor: P. Sekyrka

 

Dopravní hřiště-soutěž

Dne 13. 5. 2009 se konala soutěž na dopravním hřišti v Příbrami, které se zúčastnili i nadšení dolnohbitští žáci v doprovodu paní učitelky J. Ambrozové. Na místo jsme dorazili již brzy ráno. Rozdělili jsme se do dvou skupinek. Starší žáky reprezentovali J. Vondrášková, V. Kofroň, D. Kadlecová, F. Patera. Mladší žáci soutěžili ve složení – M. Boučková, M. Krůta, E. Černá, J. Pammer. Na čtyřech stanovištích jsme měli prokázat nejen naše znalosti z dopravní výchovy a zdravovědy, ale především zručnou jízdou na kole dokázat, že naučenou teorii umíme přenést i do praxe. A jak to celé dopadlo? Velkou radost nám připravili starší žáci, jelikož celé klání vyhráli. Postoupili tak do krajského kola do Kutné Hory, kam by se měli odebrat ve dnech 28. – 29. 2009. Mladší žáci skončili na pěkném třetím místě. Hřeje nás u srdce pocit, že i žáci malé školičky na Příbramsku mohou slavit velké úspěchy. Děkujeme paní ředitelce V. Peckové a paní učitelce J. Ambrozové za to, že se můžeme těchto akcí účastnit. 
Autor: Jitka Vondrášková
 

• Článek, který vyšel v denním tisku 
   
• Nahlédnutí do školní družiny
  M. Lantorová, H. Schacherlová 
  V měsíci únoru se děti vyřádily na již tradičním Maškarním reji s bohatou tombolou a řadou soutěží. Chválíme děti za pěkné masky, hojnou účast a za ceny, které přinesly do tomboly. 
  Svoji zručnost a dovednost si vyzkoušely v nové soutěži Super holka- super kluk. Ve školní kuchyňce si připravily rychlé pohoštění. Při své samostatné činnosti rády staví ze všech druhů stavebnic. Nejpovedenější stavby byly vyfoceny a jsou umístěny na internetových stránkách školní družiny. 
  Poslední dokončenou soutěží byla soutěž družstev Trosečníci na ostrově. Výsledky této soutěže byly velmi vyrovnané. Jsme rády, že se děti nezalekly neobvyklých disciplín. 
  V těchto dnech probíhá soutěž jednotlivců ve zručnosti a postřehu v Pohyblivých kostkách. 
  V dalších dnech se mohou těšit na řadu akcí s jarní tematikou.
   
• Škola vypracovala a získala projekt v rámci Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost "Využívání inovačních metod v oblasti ICT při výuce" 
   

Žáci se účastnili v měsíci říjnu výstavy "Afrika", která se konala v Dobříši. Můžete se podívat také na fotografie z výstavy. 
 

Beseda o Africe

23. únor byl pro naši dolnohbitskou školu opravdu jedinečný. Navštívili nás totiž dva černoši ze společnosti Saga Afrika, aby nám přiblížili život a kulturu „Černého kontinentu“. Byli jsme z nich nadšení, zvláště když k nám promluvili plynulou češtinou. Nejprve se představili a poté začali vyprávět. Všechny přítomné jistě překvapil popis africké školy, kde je ve třídě ivíce jak 100 žáků. Podivuhodné bylo i povídání o různorodých afrických kmenech. Aby nám jejich život co nejvíce přiblížili, srovnávali ho s životem ve městech. Ochotně také zodpovídali zvídavé otázky aktivních posluchačů, které zajímal i osobní život obou Afričanů. Přestože mnozí očekávali všelijaká vyznání v přírodní živly, jejich bohy a sílu zvláštních rituálů známých hlavně z filmů, věří oba ve velmi známé a rozšířené víry – islám a křesťanství. A jejich vzdělání? Oba patřili mezi nejchytřejší žáky ve škole a odměnou za jejich píli jim byla možnost pokračovat ve studiu někde v zahraničí. Z toho vyplývá, že spousta afrických studentů opustila rodný kontinent např. již ve čtrnácti letech. Jazyk jim není překážkou, neboť v každém státě byla jako úřední jazyk zvolena nejčastěji francouzština, španělština nebo třeba portugalština. Tyto jazyky tam přirozeně dovezli středověcí kolonizátoři, kteří potřebovali na svém osídleném území zavést vlastní jazyk.
V další části besedy dávali všem přítomným většinou zeměpisné otázky, na něž se jim zpravidla dostávalo trefných odpovědí. Každý, kdo odpověděl alespoň jednou správně, získal od cizinců něco na památku.
V posledních minutách jsme si vyzkoušeli bubnování na africké bubny. Byl to opravdu jedinečný zážitek, slovy dostatečně nepopsatelný. Zvuk bubnů rozléhající se po celé místnosti (možná i škole) vyvolával dojem, že se opravdu nacházíme v Africe. Příjemnou kulisu pak ještě dotvořil zpěv africké písničky, kterou nás exotičtí návštěvníci naučili.
Tato beseda byla velice přínosná, a proto doufám, že podobně úspěšných akcí v naší škole bude ještě mnoho. 

Autor: Aneta Vrbová

 

Evropský den jazyků

Aby nám naše škola zpestřila výuku, pořádá každoročně několik projektových dnů. Jedním z nich je i „Evropský den jazyků.“ 
Program probíhal pouze pro druhý stupeň, který jistě celou akci uvítal. Učitelé se rozdělili do tříd, které se proměnily v jednotlivá stanoviště. Děti se tentokrát nedělily do různých skupin, ale navštěvovaly různá stanoviště v celých ročnících. 
K výuce letos učitelé použili tyto jazyky: staroslověnštinu, o které nám povídala p. uč. Vršecká, italštinu, se kterou jsme se setkali u p. uč. Řapkové, španělštinu s p. uč. Maříkovou, dále ruštinu s p. uč. Dvořákovou a slovenštinu, kterou jsme mluvili s p. uč. Schacherlovou. Během celého dne jsme tedy překládali článek, zpívali a učili se podepisovat v různých jazycích. 
Na závěr jsme ve třídách zhodnotili celý den a navrhovali náplň příštího projektového dne jazyků. Myslím si, že den se nám vydařil a určitě se můžeme těšit na příští takové dny. 

Autor: Aneta Vrbová

 

Projektový den "Indie"

Už Komenský hlásal, že učení by mělo probíhat formou her. Naše škola se jeho výroku naštěstí drží, a proto jsme měli v úterý 14. října opět možnost obohatit výuku o projektové vyučování. Tentokrát na téma Indie.
První hodinu této nevšední výuky jsme dostali za úkol nakreslit vlajku výše jmenovaného státu. Bylo to docela složité, protože znak uprostřed jejich vlajky je poměrně náročný. Hotovými vlajkami, pevně připevněnými na špejlích, si pak žáci vyzdobili své třídy. Dále jsme pak navštívili stanoviště v místnosti s počítači, kde nám p. uč. Maříková promítala obrázky ze života, kultury, fauny a flóry v Indii. S p. uč. Hlaváčovou jsme se zase jako obvykle věnovali dějinám státu. Paní uč. Dvořáková učí kromě matematiky i zeměpis, a proto jsme na jejím stanovišti skládali mapku Asie a věnovali se základním údajům státu. Paní uč. Vršecká nás zase zasvětila do indické literatury a pokusili jsme se vypracovat koláž s tématem multikulturní výchovy. 
Druhý den jsme pak zhodnotili naši práci a napsali si krátký testík. Celý den byl hezký a poučný a těšíme se na spoustu dalších takových hodin.

Autor: Aneta Vrbová

 

Projekt „ AFRIKA“

ZŠ Dolní Hbity se stala součástí zajímavého projektu, který vyvrcholil 18. října ve Sportovní hale v Dobříši. Žáci naší školy zpracovali zajímavé kresby a výrobky s tématem Afrika. Práce byly vystaveny pro veřejnost na výstavě, které se zúčastnily i další školy. Projekt pomůže výstavbě vzdělávacího stacionáře v Africe, a proto jsme rádi, že jsme mohli alespoň tímto způsobem pomoci. Škola dostala pamětní list s poděkováním za účast v zajímavém a velmi prospěšném projektu.

 

Pohádkový les

Pohádkový les se konal 17. října. V 16 hod. se sešly postavy na stanovištích. Mohli jsme vidět Popelku, čerta, čarodějnici, víly, loupežníky, Karkulku, dráčka a pohádkového dědečka. Soutěžit o drobné ceny přišlo hodně dětí. Každé z nich dostalo dárek na památku. Mně se tam moc líbilo a těším se na další podobnou akci na naší škole. 

Anna Procházková

 

Týden s pohádkou

Týden s pohádkou začal 13. října. Každá třída si vybrala pohádku. Naše třída se rozhodla pro pohádku O Budulínkovi. První dva dny jsme četli text a od středy jsme začali pomalu hrát. Spoustu jsme se toho naučili. Pohádku jsme hráli v sále. Nejvíce se mi líbila pohádka Tři zlaté vlasy děda Vševěda, ale i ostatní pohádky byly hezké. Děti ze školky nám zazpívaly písničku o podzimu. Hrálo se v pátek 17. října. Myslím, že se týden s pohádkou líbil všem. A příští rok bych chtěla hrát pohádku O zvířátkách a loupežnících. 

Anna Procházková

 

Vzácná návštěva v Základní škole v Dolních Hbitech

Dne 4. října při příležitosti oslav 90. výročí vzniku republiky navštívil obec Dolní Hbity kardinál Miloslav Vlk se svým doprovodem. Čestní hosté byli přivítáni starostou obce na Obecním úřadě již v 9 hod. ráno. Slavnostní mše svatá začala v kostele Sv. Jana Křtitele o hodinu později. Krátce před obědem položili účastníci oslav věnec k pomníku obětí 1. světové války. 

Slavnostní oběd se uskutečnil ve zdejší základní škole. Hosty přivítala paní ředitelka Mgr.V. Pecková. Provedla kardinála M. Vlka naší útulnou školou, v příjemné atmosféře společně rozprávěli o zajímavostech školy i obce a poté pohostila přítomné ve školní jídelně. 

M. Vlk se v odpoledních hodinách zúčastnil dalšího připraveného programu - výstavy historických fotografií a dokumentů. 

Velmi si vážíme této vzácné návštěvy, neboť duchovní hodnoty, vzájemná pomoc a lidská tolerance jsou důležitými zásadami i pro naši školu. 

Fotografie z této návštěvy naleznete zde.

 

Je dobré si pomáhat?

Je dobré si pomáhat? Tato otázka mě nutí k zamyšlení. Ano, na první pohled se zdá, že je to dobré a správné, ale je tomu vždy tak? Jednoho krásného odpoledne se parta kamarádů rozhodne, že někam vyrazí. Všichni se sejdou ve stanovený čas a přemýšlí, co dál. ,,Můžeme jít na hřiště,“ povídá jeden z nich, ale vtom se mu dostane rychlé odpovědi:,,Tam už znovu nepůjdeme“. Nakonec se dohodnou, že by mohli prozkoumat starý opuštěný dům na konci města. Když vejdou do zahrady obrostlé mohutnými staletými stromy, pomalu ale jistě se jich začíná zmocňovat strach. Z ničeho nic se objeví u stříbrné fontánky s křišťálově čistou vodou. Osmělí se a pokračují dál ve své cestě. Vtom se ozve výkřik:,,Au, dál už nemůžu.“Mladý chlapec se posadí na ztrouchnivělý pařez a ostatní jen nechápavě zírají.,,Co se děje?“ ozve se jeden z kamarádů.,,Mám puchýřě,“ odpoví sklesle. Vtom se objeví starý pán s náplastí v ruce a povídá:,,Ukaž, zalepím to.“Nikdo neví, kde se tam ten starý pán vzal, ale byli rádi, že byl tak ochotný a pomohl jim. I když byl unavený stářím, očima se smál. Bylo vidět, že má leccos za sebou. Tak to vidíte. Pomáhat je správné v každé situaci. Myslím si, že si každý z nás pomoc zaslouží.

Slávek Pammer

První pohled

Je to už 45 let. Moc si toho nevybavuji, ale jedno vím jistě, byla to láska na první pohled.

Na obloze svítilo jen pár hvězdiček. Byl jsem doma sám a četl si knížku Z tisíce a jedné noci, mráz mi lezl po zádech, nic nebylo slyšet, jenom ticho a kapky, které dopadaly do temného prázdna z mých očí. Knížka, kterou jsem četl, mě úplně dojala. Připadal jsem si jako v pohádce.

Najednou jsem uviděl z okna takové malé vločky, byl to sníh, jenž dopadal do příjemné bílé peřiny. U nás totiž byla zima a tu noc byly Vánoce. Šel jsem se podívat ven, jak sněží, a najednou jsem ji viděl. Sotva jsem vyšel ven a připadal jsem si jako v nebi obklopený stovkou andělů, ale byla jenom jedna. Hleděl jsem jí tváří v tvář. Připadal jsem si, jako kdybych umřel a znova se narodil. Byla to krása. Ztratil jsem se v jejích očích. Ty nádherné oči mi připomínaly tu nejprůzračnější studánku na celém širém světě. Přišla ke mně a řekla:,,Na co si to tady hraješ, nech toho.“ Sestra. Právě jsem byl zabořený ve svých snech.

A usnul jsem po druhé. Anděl ke mně přišel, dal mi pusu na čelo a krásným vysokým hláskem promluvil:,,Jmenuji se Láska. A ty?“ Byl jsem oslněn. Nemohl jsem ani promluvit. Ne že bych nemohl, ale nechtěl jsem. Nakonec jsem promluvil:,,Miluji tě.‘‘ A hle, najednou se ztratila. Netrvalo dlouho a šel jsem ji hledat. Hledal jsem ji celé dny a celé noci. Od města k městu jsem chodil a vyptával se na anděla v bílých šatech, ale nikde nic. Hledal jsem ji tisíce a jednu noc.

Byl jsem vyčerpaný, lehl jsem si na jarní paseku na konci světa a koukal do nebe. Prosil jsem Boha, aby se vrátila, abych ji uviděl naposled. Můj Bůh moji prosbu vyslyšel. Stála tam, ale byl to jen její odraz z oblohy. Nebyla to ona. Přišel jsem k ní, objal ji a políbil jsem ji na její lehce zmrzlá ústa, která byla studenější než kterýkoliv ledovec na celém světě. Najednou vzlétla dva metry nahoru, rozzářila se víc než studánky v jejích očích a vrátila se na zem jako člověk.

Pomalu jsme kráčeli domů, šťastni, že jsme našli jeden druhého.

Vítek Vondrášek

Živý dárek pro tatínka

Můj tatínek slavil kulaté narozeniny 18. října 2010.

Nevěděli jsme, co tatínkovi ke kulatým narozeninám darovat. Já, bratr a maminka jsme přemýšleli o dárku. Všichni jsme měli tolik nápadů, ale maminčin dárek byl ten pravý. Dáme tatínkovi k narozeninám živý dárek. Dny se pomalu blížily k 18.říjnu. A my jsme zajeli do Zverimexu pro papouška korelu. Dojeli jsme domů, schovali papouška, aby ho tatínek nenašel, a šli jsme spát

Pepíček, to je jméno naší korely, byl ukryt v místnosti, kde je šero. To proto, aby nezačal zpívat a nebyl prozrazen. V klícce měl vodu a proso. Ráno tatínek vešel do místnosti, kde byl Pepíček. Taťka rozsvítil. Pepíček začal ohromeně krákat, tatínek se lekl a volal:,,Pomóc! Něco nám vletělo do domu!“ Ihned jsme vstali z postele a běželi se podívat, co se stalo. Tatínek stál uprostřed místnosti a jeho oči uvízly na kovové klícce. Jeho úlek se změnil v ohromnou radost, vysvětlili jsme mu, že to je od nás dárek k jeho narozeninám.

Pepíček byl opravdu hezký ptáček, měl bílou chocholku a růžové líce. Celá rodina si ho hned oblíbila. Po čase se naučil mluvit a poslouchat tatínka téměř na slovo.

Denisa Jechortová

Živý dárek

Dne 4. července měl můj tatínek čtyřicáté první narozeniny, které letos oslavil v zahradním domku.

Ten den jsme pozvali spoustu milých lidí, kteří mu přinesli samé praktické věci. Jako poslední přišel můj dárek, řekla jsem otci, aby si zavázal oči a na tři si je zase rozvázal. Se zavázanýma očima jsme došli ke kůlně, tatínek si sundal šátek z očí, otevřel dveře a vykřikl: „Ach ne, jezevčík.“ Vysvětlila jsem mu, že ten jezevčík má jméno Charly a je ohromně roztomilé štěňátko. Jenže on začal vyvádět, prý kam ho dáme, kdo se o něj bude starat, kdo ho něco naučí, a tak dále.

Nakonec je můj otec šťastný a bere Charlyho na myslivecké hony, které ho velice baví.

Šárka Kralíčková

Vzpomínka z dětství

Je prosinec, sedím v čekárně u zvěrolékaře a strašně se bojím o svého nejlepšího čtyřnohého kamaráda, který má skoro celé ucho utrhlé a strašně krvácí. Zajímá vás, kde jsem se tam jako čtyřletý malý kluk vzal? Co se stalo? A jak to všechno dopadne? Všechno se dozvíte, jen se pohodlně usaďte a zaposlouchejte se do mého příběhu.

Když jsem se ráno vzbudil a nasnídal se, babička s dědou se rozhodli, že se spolu vydáme na procházku do lesa, abychom vyvenčili našeho čtyřicetikilového psa a nakrmili zvířata, která v metrové, bílé, vánoční peřině neměla šanci něco k snědku vyhrabat. Připravil jsem s pomocí rodičů plnou igelitku tvrdého pečiva, teple se oblékl a mohli jsme vyrazit. Po pěti minutách chůze v té sněhové nadílce jsem byl moc vyčerpaný, a tak děda připevnil mé zelené boby k hyperaktivní čtyřnohé bombě jménem Fík. Nasedl jsem a sáně se bez problémů rozjely. Bylo to krásné, ale jen do té chvíle, než jsme vyjeli z lesa na louku, kde na nás čekal agresivní lovecký pes s touhou rvát se. Jakmile ho Fík spatřil, sáně se s mými deseti kily rozjely rychlostí světla a já než se rozkoukal, už jsem ležel na zemi celý od sněhu. Psi se do sebe okamžitě pustili a trvalo snad půl hodiny je od sebe odtrhnout. Oba dva byli potrhaní a my rychle spěchali domů pro auto, abychom Fíka odvezli na „veterinu“, a tím mu zachránili život. Pan veterinář neváhal a okamžitě mu podal léky proti bolesti a ucho zašil. Odjížděli jsme spokojení, že to všechno dobře dopadlo. Fík si pár dní poležel doma v teple, ale pak mu přišlo teplo domova nesnesitelné a s radostí se hrnul ven.

Byl to kuriózní zážitek, který mi v paměti zůstane napořád. Fík je dnes ve věku 15 let pořád v dobré kondici, až na to, že už si na to nevzpomíná.

David Kořan

Kouzelný trpaslík

Před několika týdny koupila babička trpaslíka. Byl hezký, měl červenou čepičku a dlouhé vousy, v ruce držel lopatku. A pak se to stalo.

Jednoho dne, když jsem šla do školy na odpolední vyučování, slyšela jsem:,,Vezmi mě s sebou.“ Otočila jsem se a rozhlédla a zahlédla jen toho trpaslíka. Bylo mi to divné, vždyť jsem slyšela hlasy. Když jsem byla u vrátek a něco mi zatahalo za kalhoty, prudce jsem se otočila, ale zase tam nikdo nebyl.

Bála jsem se, to se rozumí, nevěděla jsem, co dělat. Po každém kroku jsem se za sebe podívala a jednou, když se ten vetřelec nestačil vrátit, kliknutím jsem sebou trhla. Představte si, že za mnou stál náš trpaslík ze zahrádky, avšak jiný. Běhal a kouzlil, to byla podívaná. Nestačila jsem se divit. Pak když jsem se vzpamatovala, chytla jsem trpaslíka do ruky a nesla ho na zahrádku, trpaslík řekl:,,Pusť mě, ty holko jedna.“ A kvůli tomuto kousku jsem omdlela. Vzbudila jsem se až s mokrým hadrem na hlavě. A koukal na mě ten trpaslík, koukala jsem na něj jako tumpachová a on směle prohlásil:,,Co na mě tak civíš?“

Vzala jsem nohy na ramena a pádila do školy, sice jsem přišla o 15 minut déle, ale mám zážitek na celý svůj život.

Michaela Pilíková